Petře, vítej v Třinci. Jak se těšíš do organizace Ocelářů?
Děkuju, těším se moc! Oceláři jsou jasně nejúspěšnější český klub posledních deseti let. Obrovsky se těším. Co jsem slyšel, tak jsou v klubu samí skvělí lidi. Věřím, že ukážu, co ve mně je a zůstanu v organizaci dlouho.
Zjišťoval sis informace o klubu? Jak všechno funguje, jaké jsou podmínky…
Upřímně zatím tolik ne. Pan Peterek mě žádal, ať nikde nevyhlašuju, že jdu k vám, tak jsem se snažil nechat si to zatím pro sebe. Znám ale Miloše Holaně, pod kterým jsem hrál ve Vítkovicích, s tím jsem mluvil. Znám Daniela Dolejše a taky Patrika Kocha, který mi po přestupu napsal. Jinak ale bude všechno nové.
Oceláři jsou pro tebe jistě velká kariérní výzva, je to tak?
Stoprocentně! Z extraligy jsem bohužel před časem vypadl. Troufnu si říct, že ne úplně vlastní vinou, ale spíše vnějšími vlivy. Konkrétně kvůli tabulkám, na nichž jsem zůstal viset. Musel by mě někdo koupit. A zase takový hráč jsem upřímně v tu dobu nebyl. Oceláři mají skvělý kádr. Ne tak široký, ale za to plný výborných hráčů. Pro mě o to větší motivace se o to poprat.
Takže cíl je ukázat se a říct si o místo v prvním týmu.
Rozhodně to chci zkusit, udělám pro to maximum. Měl jsem nějaké nabídky ze zahraničí i z dalších extraligových klubů. Když se ale ozval Třinec, bylo rychle jasno. Extraliga je pro mě cíl. Chci ukázat sobě i lidem, že tu soutěž můžu hrát, že do ligy patřím.
Jak bys popsal sám sebe jako hráče?
V mládeži jsem byl hodně bodový. Přechod do chlapů je vždycky náročný, já na dospělý hokej dlouho neměl parametry. Musel jsem se naučit hrát dozadu, přijmout roli. Ve Vítkovicích mi pan Holaň věřil. Začal jsem ve čtvrté lajně, všechno jsem plnil. Pak mě dal do první pětky. Řekl bych, že jsem univerzál, který dovede plnit, co se mu řekne. V jedné sezoně jsem dal za Vítkovice deset gólů. Když bude ale potřeba, ať bráním, blokuju střely, hraju oslabení a vyhrávám buly, tak to budu na sto procent dělat.
Za Vítkovice jsi odehrál tři sezony. Jak jsi v té době vnímal Třinec?
Narovinu řeknu, že to pro mě zase takové extrémní derby nebylo. Jasně, že jsem cítil, jak to berou lidi, že je to pro ně důležité. Ale já jsem původem ze severních Čech, z druhého konce republiky. Osobně se mi ale proti Třinci pocitově vždycky dařilo. Řekl bych, že každý druhý zápas jsem snad dal gól. (směje se) Hrálo se mi dobře. Vždycky bylo vyprodáno, mělo to super atmosféru, moc jsem se na ty zápasy těšil.
V organizaci se znovu potkáš s trenérem Milošem Holaněm. Jak se s ti pod ním hrálo?
On si mě tehdy vyhlídnul do Vítkovic. Narovinu mi vždycky řekl, na čem jsem. Řekl bych, že se mu líbí moje pracovitost. Dal jsem mu slovo, že roli budu plnit, on mi to pak vrátil, kdy mi dal víc minut a dal mi ofenzivnější úkoly. Na spolupráci s ním se těším. Miloš je samozřejmě specifický trenér, hodně přísný. Narovinu ale řeknu, že jsem nezažil trenéra, který by byl větší profesionál. Nechci porovnávat nejlepší, nejhorší. Ale on byl velký profík. Až nás to občas trochu štvalo. (směje se)
V Chomutově jsi poslední rok pokořil třicet bodů. Máš na co navazovat.
A to jsem start sezony neměl úplně dobrý. Nebyl jsem v hlavě úplně srovnaný s tím, že budu hrát první ligu. Pořád jsem koukal do extraligy, čekal jsem, že se někde domluvím. Pak jsem se ale dal dohromady, začal jsem zase makat. Jsem soudný a vím o sobě, že nemám tolik talentu jako jiní. Potřebuju na sobě makat, chodit na střelnici a fakt dřít. Dávat tomu trošku víc než ostatní, abych se jim vyrovnal. V Chomutově jsem nakonec dorostl do role nějakého lídra. Těžko se mi odcházelo, mám ten klub rád. Ale jak jsem řekl, nabídka z Třince se neodmítá.
