Dominik Řípa: Dodává mi to motivaci a chuť se dál zlepšovat
Na mistrovství světa hráčů do 18 let ses stal nejproduktivnějším hráčem českého týmu, zvolen jsi pak byl i jedním ze tří nejlepších Čechů na turnaji. Jak ti to zní a co to pro tebe znamená?
Moc si toho vážím. Je to pro mě velká čest a zároveň motivace do další tvrdé práce. Jsem moc rád, že jsem mohl pomoct týmu a reprezentovat Česko. Beru to hlavně jako zásluhu celého týmu, protože bez spoluhráčů a trenérů bych toho nedosáhl. Individuální ocenění je příjemný bonus, ale pořád vím, že jsem na začátku kariéry a je stále na čem pracovat. Dodává mi to motivaci a chuť se dál zlepšovat.
Na jaký moment ze šampionátu na Slovensku vzpomínáš nejraději?
Neskutečně jsem si užil celý šampionát. Měli jsme neskutečnou partu, se kterou jsme vytvořili něco krásného, takže každý vítězný moment nebo čas s klukama byl strašně pěkný. V hledišti byla výborná atmosféra, jak v Bratislavě, tak i v Trenčíně, kde jsme odehráli dva důležité zápasy a byl plný dům, který nás hnal dopředu. Přijela se na mě podívat i rodina s kamarády, takže jsem byl hodně rád, že mě podpořili a fandili mi takhle na stadionech, i když se hrálo třeba v blbý čas nebo v blbý den, takže jim chci takhle ještě jednou poděkovat. Samozřejmě, na co budu vzpomínat do konce života, je zápas, ve kterém jsme získali bronz. Ukázaly se tam charakter a síla týmu, i když každý už těch sil moc neměl. Opravdu jsme si to zasloužili a jsem rád, že jsme to pak společně oslavili. Na co budu také rád vzpomínat, je úvodní zápas proti Americe, kde jsem dal gól v prodloužení.
Současně ses stal ji juniorským mistrem. Jak jsi prožíval poslední zápasy, které už jsi sledoval jen na dálku?
Prožíval jsem to hodně. Už od prvního dne, co jsme přijeli na kemp před mistrovstvím. Burcovali jsme se klukama, kteří byli z Pardubic. Byl mezi nimi i hlavní trenér juniorky Pardubic pan Venc, který byl asistentem hlavního trenéra pana Tomajka, takže to bylo taky o něco pestřejší. Společně jsme si řekli, že už jsme pro to udělali vše a my už nic nezměníme. O to právě jsem byl nervózní víc, že jsem týmu nemohl nějak pomoct. Poslední zápas jsme sledovali všichni společně a bylo to hodně zábavné. Každý gól se slavil, jak na naší straně, tak i na té pardubické. Kluci to ale zvládli parádně a radovali jsme se za ně, i když mě to trošku mrzelo, že u těch oslav být s nimi nemůžu. Motivaci jsem měl ale takovou, že urveme medaili na mistrovství a to se nám povedlo, takže jsem vlastně ještě víc šťastný.
Dominick Byrtus: Jsem moc vděčný za šanci
První starty v TELH i první lize, juniorský titul, bronz z MS U18. Jak bys popsal sezonu, kterou máš za sebou?
Sezona byla velmi úspěšná. Jsem moc vděčný všem trenérům, kteří mi věřili a dali šanci.
Na mistrovství světa jste dokázali ve skupině porazit Američany i Švédy, proti Tre Kronor jste pak sahali taky po postupu do finále. Co nakonec chybělo? A co bys řekl o celém šampionátu?
Řekl bych, že chybělo trošičku štěstí na naší straně, šance i bojovnost tam byla, jen jsme nedokázali dát ten vítězný gól. Ale i za třetí místo jsme velmi spokojeni. Celý šampionát jsem si velmi užil.
Jak těžké pro tebe bylo sledovat jen na dálku poslední utkání juniorské extraligy, ve kterém jste se stali mistry juniorské extraligy?
Až mě překvapilo, jak je to těžké. Ten pocit, že do toho nemůžu zasáhnout, mě žral. Ale klukům jsem věřil, že to dotáhnou. Jsem na ně hrozně pyšný.
René Řehák: Je to moje zatím nejúspěšnější sezona
V jedné sezoně jsi získal juniorský titul i bronz z MS U18. Co to pro tebe znamená?
Je to zatím moje nejúspěšnější sezona a moc si toho vážím. Vyhrát titul s Třincem a k tomu získat bronz na mistrovství světa, na to budu vzpomínat dlouho.
Jak hodnotíš juniorské mistrovství světa ze svého pohledu?
Myslím, že turnaj nám celkově vyšel dobře. Samozřejmě jsme všichni chtěli hrát finále, ale i bronz má pro nás velkou hodnotu. Byla to obrovská zkušenost a jsem rád, že jsem mohl být součástí takového týmu.
Stihli jste s třineckými spoluhráči z repre na Slovensku nějak oslavit i mistrovský titul v juniorce?
Nějaké menší oslavy proběhly, ale spíš jsme to oslavili pořádně až dohromady s tím bronzem.
Denis Čelko: Mám na co vzpomínat
Jak často si ještě vybavíš zápas proti Kanadě, ve kterém jsi zlikvidoval hned 25 střel soupeře a výrazně přispěl k výhře 2:1?
Dost často, protože je to ještě celkem čerstvé. A jsme vlastně první ročník, co porazil Kanadu. Je to vždycky super si na to vzpomenout.
Šampionát se letos konal ve tvém rodném Slovensku, jak sis užil domácí mistrovství?
Užil jsem si to neskutečně. I díky výborným fanouškům, kteří vytvořili neskutečnou atmosféru. Jsou prostě nejlepší na světě.
V uplynulé sezoně ses stal i vítězem juniorské extraligy. Jak jsi prožíval poslední zápasy, které už jsi sledoval ze šampionátu?
Moc jsem klukům fandil, sledoval jsem je a doufal, že to vyjde.
