Hudáček začal s tréninky dříve
„Pro mě je lepší začít pozvolna, než na prvním tréninku přepnout z nuly na sto. Trpěl bych. První dva týdny jsou těžké, než do toho člověk zase naskočí. Trenéři neberou ohled na to, že máme po dovolené. Od prvního dne chtějí vidět, že makáme nadoraz a že jdeme za svým cílem. Chtěl jsem se proto už trochu rozhýbat, roztáhnout plíce,“ vysvětlil Hudáček, proč se zapojil do nepovinných tréninků.
Nebyl zdaleka jediný. „Přišel jsem na zimák a někteří kluci už trénovali, tak jsem se přidal. První týden jsem dorazil třikrát, druhý pětkrát. Chodil jsem do posilovny a přidával si delší kondiční cvičení,“ upřesnil.
S Petrem Sikorou a Matějem Kubiesou podnikl i výšlap na Javorový. „Mladí nasadili slušné tempo, ale stíhal jsem,“ pousmál se Hudáček. „Od parkoviště jsme se dostali nahoru za 25 minut, pohybovali jsme se v červených číslech. Zpátky to bylo ještě těžší. Člověk brzdí, zabírají lýtka a stehna. Na druhý den jsem nohy pěkně cítil. Ale je příjemné vidět, že i ve 35 letech mám kondici,“ popsal.
Dovolenou si ještě vynahradí, finále se snaží hodit za hlavu
Libor Hudáček upřesnil, že rodinnou dovolenou odložili s manželkou na červenec, kdy mají hokejisté dva týdny volno před přípravou na ledě. Tou dobou už budou mít děti také prázdniny.
„Po sezoně jsme letos po dlouhé době nikam na dovolenku nejeli. Chtěli jsme, ať naše děti dokončí školní rok. Malý už tak dost vynechal. Až skončí škola a školka, vyrazíme někam do tepla,“ pokračoval Hudáček. A jak trávil doma volný čas? „Tři týdny jsem fungoval jako taxikář. Děti jsem vozil do Frýdku a zpátky, chodil jsem s nimi i na tréninky, do kroužků. Dost jsem seděl v autě, i proto bylo potřeba, abych začal s tréninky dřív,“ pousmál se.
Prozradil, že finálovou porážku ještě nevytěsnil z hlavy. „Snažím se rychle zapomenout, ale vynořují se mi stále vzpomínky, co jsem mohl udělat lépe, kdy jsem mohl dát gól anebo mu zabránit. Jsme vítězné typy, každý chce vyhrávat. Porážka nás bude dlouho mrzet. Navíc když jdu někam do společnosti, tak se každý vyptává a připomíná to. Nechce se mi o tom už moc bavit, ale lidi to zajímá. Je to normální. Chápu to. Člověk na to zapomene, jakmile začne nová sezona a naskočí zase do toho kolotoče,“ vysvětlil.
Individuální přípravu už nemá, těší se na soustředění v Tatrách,
Oceláři odstartovali tento týden týmovou kondiční přípravu. „Víme, co nás čeká a že toho bude dost. Hráči se obecně moc netěší, člověk si odpočítává konec. Ale víme, že potřebujeme nabrat základní kondici a hrubou sílu. Je to gró, ze kterého čerpáme celou sezonu,“ uvědomuje si Libor Hudáček.
Těší se zejména na soustředění v Tatrách. „Je to vždy příjemné zpestření. Čeká nás tam dřina a bude to náročné, ale po mentální stránce je to lepší, než být zavření v posilovně. Trénuje se v přírodě, vyjdeme si Chopok, poznáme nové spoluhráče. Je to fajn na utužení kolektivu,“ vysvětlil.
Hudáček podstupoval dříve většinou individuální přípravu ve skupince tří hráčů. Vyhovuje mu ale i týmová.
„Už musím zůstat v Třinci kvůli dětem, proto jsem tu a dělám letní přípravu s ostatními. Ale je to fajn. Mám tu vše, co potřebuju a je fajn být s kluky. Vyhovuje mi obojí. Neumím si jen představit absolvovat letní přípravu sám a s jedním kondičním trenérem. To bych asi po dvou třech týdnech mentálně odešel,“ uzavřel Libor Hudáček s úsměvem.
Start na šampionátu odmítl kvůli zranění
Libor Hudáček by za normálních okolností startoval na MS. Kvůli potížím s ramenem ale kontaktoval slovenského reprezentačního trenéra Vladimíra Országha a omluvil se.
„Měl jsem zánět, který bylo potřeba doléčit. Byl jsem na sonu a zjistilo se, že je to vážnější, než jsme si během finále mysleli,“ vysvětlil Hudáček. „Zdraví je jen jedno. Kdybych na MS jel, mohly se se mnou problémy táhnout i půl roku. To jsem nechtěl riskovat. Bohužel jsem musel reprezentaci odmítnout a nemohl jsem chlapcům pomoct,“ pokračoval.
Hudáček si tak MS užil v roli diváka. Pikantní utkání mezi českým a slovenský týmem sledoval u svého souseda, který měl z výsledku větší radost. Jedním gólem přispěl k výhře 3:2 i třinecký útočník Daniel Voženílek.
„Soused je Čech a pošťuchoval mě od rána,“ pousmál se Hudáček. „Bylo znát, že je to derby. Zápas měl všechno, co k hokeji patří. Šarvátky, drama, pěkné akce. Vyhrát mohly oba týmy. Byl to dobrý a vyrovnaný zápas jen se špatným koncem pro nás. Dali jste šťastnější góly. Nemá smysl se na nic vymlouvat. Škoda. Mohli jsme uhrát nějaký bod a dostat se do čtvrtfinále,“ zhodnotil.
Slovensko skončilo v základní skupině na prvním nepostupovém místě. O bod za Švédskem, o dva za českým týmem. „Měli jsme na víc. Všichni to vědí. Na druhou stranu jsme poskládali mladý tým a kluci sbírali zkušenosti. Snad je zúročí v příštích letech,“ řekl.
Pětatřicetiletý útočník, který startoval už na osmi šampionátech, by byl rád u toho. „Reprezentační kariéru jsem ještě neuzavřel. Když mě trenéři nominují, budu mít formu a budu zdravý, tak s radostí pojedu. Je snem každého hráče být v národním týmu a hrát za něj. Když můžu, jedu,“ podotkl kreativní útočník, který letos startoval i na olympijských hrách.
Pochválil Kocha i Voženílka
Slovenský tým reprezentoval z Třince jen Patrik Koch. Další se stejně jako Libor Hudáček omluvili ze zdravotních důvodů.
„Hrál dobře. Měl při sobě mladého spoluhráče (Viliama Kmece) a snažil se být i mentorem. Myslím si, že to byla naše nejlepší obranná dvojice. I trenér Patrika pochválil, že odehrál dobré MS. Jen potvrdil, co jsme viděli i v play off,“ řekl Hudáček.
Ocenil i Daniela Voženílka z českého týmu. „Věděl, proč ho trenér vzal, a svou roli plnil. Bylo ho vidět, byl silný v soubojích. Na šampionátu obstál. Může mít čisté svědomí, že odvedl sto procent a pomohl týmu. Michal Kovařčík toho bohužel moc neodehrál. Škoda,“ pokračoval.
Voženílek se vrací do Třince po dvou letech ve švýcarském Zugu a Hudáček si dokáže představit, že by nastupovali v jednom útoku.
„Už jsme spolu hráli, i v play off, a docela nám to šlo,“ řekl Hudáček. „Uvidíme, jakou vizi mají trenéři. Sezona je dlouhá. Dochází ke zraněním nebo se nedaří a míchá se sestavou. Člověk hrál pár zápasů pomalu s každým. Ale umím si představit, že bychom s Vožuchem hráli v jednom útoku,“ uzavřel.
