„Když budu mít zelenou, milerád podpořím útok. Baví mě to,“ uvedl Pyrochta. „Ale záleží, jaký budeme mít herní systém. Budu se ho snažit pochopit a co nejvíce do něj zapadnout. To je můj cíl. Co bude trenér vyžadovat, to budu plnit. Dokážu se přizpůsobit,“ podotkl.
Za svou přednost označil bruslení. „Můj styl hry je založený na bruslení. Piluju ho dodneška,“ podotkl třicetiletý bek. Loni vyhrál bruslařskou soutěž, ve které hokejisté objedou na ledě jeden okruh. Zdolal jej v čase 13,24 sekundy. Letos se o jednu setinu ještě zlepšil, ale skončil třetí. Jen pro ilustraci, úplně první ročník soutěže vyhrál ve svých 37 letech Martin Adamský (13,83 sekundy).
Je přitom paradoxní, že ve čtvrté třídě byl ještě Pyrochta nejpomalejším ze všech. „Trápilo mě to. Nebyl to žádný záměr, ale začal jsem tou dobou jezdit hodně na kole. K tomu jsem chodil pěšky do schodů, protože jsem se bál jezdit výtahem. Zesílily mi tím nohy,“ prozradil svůj recept. „Vyzdvihl bych i pana Bermanna, který mě po přechodu do Liberce učil technice bruslení. Apeloval například na to, abych snížil těžiště. Hodně mi pomohl. Poznal jsem plno hráčů, kteří jsou silnější na nohou a zvedají vyšší váhy. Zásadní je ale skloubit sílu s technikou,“ doplnil.
Filip Pyrochta startoval minulý rok poprvé na mistrovství a letos neprošel až závěrečným škrtem. K Ocelářům se připojil prvního června. Už při příchodu pronesl, že se těší až blíž pozná pozadí nejúspěšnějšího klubu posledních let. Co vypozoroval?
„Od začátku cítím, jak jsou kluci semknutí. Dřou na sto procent. Nechci úplně říci, že mě překvapilo, jak makají, ale je mi jasné, že za všemi úspěchy musí něco být. Jsou nastavení tak, že za každých okolností jedou na maximum. Jsou soutěživí. Snažil jsem se jim vyrovnat,“ pokračoval.
Týmového ducha poznal i na soustředění v Tatrách. „Nejvíce mi daly zabrat výšlapy. Jelo se na krev, snažili jsem se být nahoře co nejrychleji. Už Chopok jsem rozdýchaval, ale Rysy byly ještě náročnější. Vyrazili jsme autobusem (na Štrbské pleso) v 7:15 a vrátili se kolem 17.00. Samotný trénink trval asi pět a půl hodiny. Byl jsem večer utahaný a chodil brzy spát. Nevěděl jsem, co nás druhý den čeká, měl jsem k tomu respekt,“ pokračoval.
Během soustředění oslavil i třicátiny. „Trochu jsem se bál, co přijde a zda budu muset všechny zvát na večeři,“ pousmál se Pyrochta. Středem pozornosti se stal na chvíli během ranní rozcvičky, kterou zastavil trenér Boris Žabka. „Popřál mi před celým týmem. Bylo to hezké gesto. Po rychlé gratulaci jsme pokračovali dál a mé narozeniny jsme oslavili prací. Posilovnou a sprinty do kopců. Byla to dřina,“ popsal.
Celou letní přípravu označil za velmi náročnou. „Nešlo o žádnou procházku růžovou zahradou. Cítím se ale velmi dobře. Jsem rád, že jsem vše zvládl a neudělal si ostudu,“ pousmál se.
A jaké jsou jeho první dojmy z Třince? „Trávím hodně času na zimním stadionu. Po trénincích jsem především odpočíval, ale už jsem vyrazil na Javorový vrch a úplně mě nadchly výhledy na město a okolí. Je tu krásná příroda. Dříve jsem moc procházky nemusel, ale moje paní je má ráda a už jsem si je taky oblíbil. Poslední dva roky chodíme hodně do hor a těším se, až společně poznáme místní kopce,“ uzavřel Filip Pyrochta.
Vizitka Filipa Pyrochty
Narozen: 24. června 1996.
Kariéra: Filip Pyrochta působil až do dorostu v rodné Třebíči, odkud zamířil do Liberce (2010 až 2014 a 2016 až 2018). Dvě sezony si zahrál v juniorské lize za kanadské týmy Victoriaville a Val-D´Or (2014 až 2016). V zámoří strávil ještě ročník 2018/19, kde nastupoval za Milwaukee (AHL) a Atlantu (ECHL). Po návratu do Evropy si vybral Kometu Brno (2019 až 2021), která jej na konci angažmá uvolnila na hostování do Vítkovic. Následně zamířil na dvě sezony do Skandinávie. Se Saipou okusil finskou ligu a s Luleou švédskou nejvyšší soutěž. Poslední tři sezony odehrál v Mladé Boleslavi. Loni si zahrál poprvé na MS dospělých. Dvakrát startoval i na MS do 18 let.
Začátky: První krůčky na ledě udělal Filip Pyrochta ve čtyřech letech na veřejném bruslení. I s pomocí chodítka. „K hokeji mě přivedli táta a děda. Oba hráli hokej za Třebíč. Ale nevzpomínám si, proč jsem si vybral post obránce,“ vysvětlil.
Největší úspěch: Za největší úspěch považuje stříbrnou medaili z MS do 18 let (2014). Zahrál si s Libercem i finále extraligy (2017). Stříbro ještě získal s Luleou ve švédské nejvyšší soutěži i v Lize mistrů (2023).
Sen/Cíl: Titul, který má jen se starším dorostem Liberce (2014). „Mým snem a cílem zároveň je vyhrát titul i v dospělé kategorii. I proto jsem v Třinci,“ podotkl.
Vzor: Marek Židlický, Jaromír Jágr. „Když jsem vyrůstal, Jágra měl za vzor snad každý. Hltal jsem ale i Marka Židlického. Na vlastní oči jsem jej sledoval během výluky, když přijel s Kladnem do Liberce. Jen jsem se utvrdil, že je to hráč z jiné planety. Snažil jsem se ho napodobovat, ale k jeho hře jsem se ani nepřiblížil,“ upřesnil.
Koníčky: Rodina. „Hokej zabere dost času, proto jsem ve volnu co nejvíce k dispozici dětem. Jejich koníčky se stávají i mými koníčky. Syna baví fotbal, dcerka má teprve dva roky,“ řekl.
Rodina: Přítelkyně Marie, syn Tobias a dcera Zora.
