Justine, vítej v Třinci! Pověz mi, jak se vlastně seběhlo, že jsi od středy oficiálně Ocelářem?
Mockrát děkuju. Během mistrovství světa v Ostravě proběhl první kontakt, potkal jsem se se sportovním ředitelem Janem Peterkem. Ukázal mi arénu, její zázemí. Čekal jsem, jak dopadnou jednání v Americe. Měl jsem jasno, že pokud bych se vracel do Evropy, bude pro mě Třinec první volbou. Když přišla chvíle, kdy jsem musel udělat rozhodnutí, bylo to vlastně snadné. Jsem nadšený, že mám možnost být součástí tak skvělého a úspěšného klubu. Moc se těším na první zápasy a kontakt s fanoušky.
Co víš o našem klubu a české nejvyšší soutěži vůbec?
Samozřejmě vím, že Oceláři vyhráli pět titulů v řadě. To je něco neuvěřitelného, ve světě absolutně unikátního. Taky jsem se na fungování klubu ptal Adama Smitha, se kterým jsem dřív hrával. Řekl mi jen pozitivní věci. Jinak česká extraliga má ve světě velmi dobré jméno, ve Francii je to poměrně sledovaná soutěž.
Co konkrétně ti Smitty řekl?
Že podle něj jsou Oceláři v TOP 5 nejlepších hokejových organizací v Evropě a že pokud o mě mají zájem, nemám váhat. Měl jen slova chvály na celkové fungování klubu, na lidi uvnitř, na trenéry, spoluhráče, na fanoušky. Rozhodování mi hodně usnadnil.
I díky tomu se stáváš prvním Francouzem v historii našeho klubu.
To jsem ani nevěděl, ale ani mě to moc nepřekvapuje. Obecně v české lize v minulosti nehrálo moc Francouzů. Dobře pro mě, snad si získám přízeň fanoušků a budou mě mít rádi.
Co od tebe můžou očekávat? Když na tebe koukám, tak v první řadě určitě fyzickou hru.
Určitě! Využívám na ledě svých předností, kterými jsou síla a velká postava. Hraju hodně fyzicky, využívám svoje tělo jako největší výhodu oproti soupeři. Jako hráč jsem zodpovědný, mám rád hokej před brankou soupeře. Snažím se dělat to nejlepší pro tým, aby byl úspěšný. Umím hrát tvrdě. Doufám, že fanoušky bude můj hokej bavit.
Jak těžké bylo po osmi letech zabalit kariéru v zámoří a odejít do Evropy?
Takový je hokejový život. Beru Třinec jako novou obrovskou výzvu, nový směr v mé kariéře. S národním týmem Francie jsem pravidelně hrával na evropském rozměru ledu, takže ani to pro mě nebude tak velký skok.
V Lize mistrů nás čeká Rouen, za který jsi pět let v mládeži hrával. Určitě to pro tebe bude speciální.
(směje se) Vtipné, jak to občas osud narýsuje. Speciální to bude určitě, moc se na to těším. Pořád znám v týmu spoustu hráčů. Ať už z té doby, nebo z národního týmu. Nikdy jsem proti nim nehrál, takže se na to vážně těším. Lidi v Rouen hokej milují, chodí jich tam na stadion hodně. Bude to hezký zápas.
