Gratuluju k medaili! Popiš mi, jaký to byl pro tebe turnaj?
Děkuju. Turnaj to byl skvělý, neskutečný. Zážitek na celý život. Od začátku to bylo super. Tuším, že 10. prosince jsme odletěli do Kanady. Měli jsme čas se aklimatizovat, zvykli si na jiný čas. Hokejově jsem se cítil výborně, opravdu turnaj podle představ.
Pohledem z venku jste byli skvělá parta. Bylo to tak i v reálu?
Ano, parta byla parádní. Fakt jsme si všichni sedli, dobře se navzájem doplňovali. Byl to správný tým.
Užili jste si oslavy?
Bohužel na ně nebylo moc času. (usmívá se) Hned druhý den jsme odjížděli, jeden večer jsme si ale společně užili. Pustili jsme si písničky, povídali jsme si, smáli se. Bylo to super.
Zažil jsi už v kariéře větší nervák, než byly nájezdy duelu o bronz se Švédy?
To asi ne. Klobouk dolů před tím, jak to Eda Šalé zvládl. Byl pod velkým tlakem, musel dát gól, aby nás udržel ve hře. Zvládl to. Vyrovnal, pak to ještě rozhodl. Nervy to byly i před rokem v létě na Hlinkovi, kdy jsme ve finále s Kanadou šli do prodloužení. Tohle bylo ale přeci jen mistrovsví světa. Když ten zápas ale hrajete, nepřijde vám to tak hrozné, tolik to neprožíváte. U televize to měli lidi podle mě horší.
Zdravotně jsi na tom dobře?
Naštěstí jo, noha je v pořádku. Bolela mě, ale žádné zranění by z toho být nemělo.
Jak jsi vlastně ze svého pohledu viděl inkriminovaný zákrok na tebe, za který dostal kanadský hráč vyšší trest?
Vyjížděl jsem z obranného pásma, udělal jsem kličku doprava. Kanaďan to nestihl a nechal tam nohu. Za mě jasný faul.
Cos pak říkal na reakce kanadských fanoušků i expertů?
Vlastně dobrý, udělalo mi to reklamu. (směje se) Pískání a bučení mě akorát zocelilo, posunulo k lepším výkonům. Věděl jsem, že mě všichni sledují a čekají na moji chybu. O to líp jsem se snažil hrát. Fanoušky to bavilo, v týmu jsme z toho měli srandu. Nijak jsem to neprožíval, bral jsem to, jak to je.
Jak se teď těšíš zpátky do kabiny Ocelářů?
Určitě se těším, to je jasné. Musíme pracovat, jít pokorně zápas od zápasů a sbírat body. Snad tomu taky pomůžu.
