Školení začalo pěkně zostra. Svěřenci trenéra Marka Malíka na ledové ploše Mini WERK ARENY nastoupili k modelovému zápasu, který si pod vedením profesionálního rozhodčího i sami odpískali. „Bylo to super. Už zhruba vím, jaké to je být rozhodčím. Samozřejmě to není úplně jednoduché, ale moc mě to bavilo.“
Převlečení z tréninkového dresu do toho rozhodcovského, píšťalka do ruky, několik instrukcí a vzhůru do práce. Mladí Oceláři se v pískání zápasu střídali ve dvojicích zhruba po deseti minutách a museli si rychle zvyknout na poměrně nezvyklý pobyt na ledě. „Zvykat si nebylo jednoduché, protože jsem měl najednou prázdné ruce a musel jsem se víc soustředit na hru. Samozřejmě, že mě lákalo se zapojit do hry, ale jsem rád, že jsem zkusil něco jiného,“
A trochu jinak bylo ještě něco. Zatímco při extraligových zápasech vídáme ve WERK ARENĚ rozhodčí pouze s helmou, v pátek si třinečtí hráči v černobílých pruhovaných dresech museli při pískání poradit i s kovovou mřížkou, která je u hokejistů do 18 let nutností. „Nebylo to nic nezvyklého mít na sobě mřížku, ale jednoduché to samozřejmě nebylo. Protože vždy, když jsem chtěl písknout faul, tak jsem si mřížku musel nazdvednout a to někdy trvalo.“
Po modelovém zápase došlo i na teorii v podobě školení se závěrečným testem. Splnila akce svůj účel a podařilo se u mladých hráčů vytvořit zájem o práci rozhodčího? „Po dnešku ano. Kdybych skončil s hokejem, tak jsem přemýšlel, že bych dělal trenéra, ale rozhodčí se tam taky nabízí. Určitě by mě ta práce bavila, hlavně bych byl hodně blízko v kontaktu s hokejem,“ uzavírá Robin Švančara.
