O začátcích svého působení v třineckém hokeji
Když jsem přišel do klubu, psal se rok 2001. Finanční situace byla uvnitř hodně neutěšená. Trvalo to tři roky, než jsme umazali dluhy z minulosti. To se táhlo až do sezony 2004/05, kdy jsme nepostoupili do play off. Byla to výluková sezona, kdy v extralize hrálo spoustu hráčů z NHL. Tím, že jsme teprve odmazávali spousty dluhů, tak jsme si mohli dovolit akorát Radka Bonka, který už tehdy přikláněl srdíčko k našemu klubu. Byl tady rovněž Michael Rozsíval. Byla to ovšem sezona, kdy další kluby měly mnoho hvězd a tomu jsme nebyli schopní konkurovat. Od té doby jsme se ekonomicky a také herně odpíchli.
O své filozofii ohledně vedení hokejové organizace
Od svého vstupu jsem vždy tvrdil, že hokej se moc neliší od byznysu. Má nějaké dodavatelé, stejně tak tomu je v byznysu. Má zaměstnance, má své technické zařízení, na kterém vytváří produkt, který prodává zákazníkům, kterými jsou naší věrní fanoušci. Není tam žádný rozdíl. A tak jako firmy musí hospodařit s péči řádného hospodáře, stejně tak to musí fungovat i v hokejovém klubu. To byl můj první cíl. Dalším cílem bylo, dostat to zařízení na absolutní evropskou špičku. V neposlední řadě jsem si za cíl kladl to, že do Třince musíme získat pohár. To se povedlo už dvakrát, ale pevně věřím, že se to ještě několikrát podaří.
O absenci diváků na tribunách v souvislosti s globální pandemii
V té covidové situaci doufám, že díky očkování a rovněž s pomocí přirozené imunizace společnosti, se podaří fanoušky od příští sezony do ochozů dostat. Neříkám to ani tak z ekonomického hlediska, jako spíš kvůli tomu, že hokej bez fanoušků není to pravé ořechové. Osobně mi fanoušci nesmírně chybí. Letos chybí ještě o to víc, že naši Oceláři předvádějí skvělé výkony a já doufám, že to tak bude pokračovat až do samotného konce. Řada extraligových klubů čerpá z diváků do rozpočtů větší procento. U nás je to přibližně dvacet procent, které nám pokrývají permanentky a běžné vstupné. Zbytek činí příspěvek ze svazu a od sponzorů. Těch dvacet procent tedy do určité míry koresponduje s tím o dvacet procent sníženým rozpočtem, který se zejména odrazil v odměnách pro hráče.
O chybějících pohybových aktivitách mládeže v kontextu epidemické situace
Musím se přiznat, že z toho mám trochu strach. Jedna sezona bez aktivního sportu může být pro mladou generaci devastační. Ten rok v podstatě nenahradíte. Mladým sportovcům to zákonitě bude chybět. O to víc, že v okolních státech většinou příprava normálně běžela. Nejde říct dětem: "Běžte běhat do lesoparku, tam sbírejte kondičku." Tak to nefunguje. Cvičení musí být různá, tréninky musí být nějakým způsobem vedeny. Musí tam být určitá úroveň soutěživosti. Vždy s oblibou dávám za příklad rybník v Havlíčkově Brodě. Tam v šedesátých letech vyrostly takové hvězdy, jakými například byli bratři Holíkové, Suchý, Augusta a další. Tihle kluci tehdy bojovali na jednom rybníku a každý chtěl dokázat více a více. My jsme teď zavřeli kluky do domácích ulit, dali jsme jim fitness cvičení skrz online prostor. Mám obavy, že to nemůže dobře skončit. Je to tak, jako byste se učil hrát na kytaru bez strun. Že vám rodiče dají struny až tehdy, kdy se naučíte hrát.
O plodné spolupráci s partnerským klubem z Frýdku-Místku
Ještě pro další sezonu 2021/22 máme podepsanou smlouvu. Není žádným tajemstvím, že ve Frýdku-Místku došlo ke změně na radnici. Osobně to ale nevnímám jako nějakou dramatickou záležitost, protože se tam vrátili lidé, se kterými jsme projekt před časem nastartovali. Už jsme je vyzvali k jednání, oni deklarovali, že určitě to jednání akceptují. Jde jen o to, najít ten správný termín. Nechci předjímat, jak to dopadne. Naším zájmem je, aby spolupráce pokračovala. Projekt Frýdek-Místek měl a má pozitivní dopady.
