Po přestupu z Olomouce proběhla adaptace na nový klub úspěšně. Pohledem statistik to byla povedená sezona. Vidíš to stejně?
Osobní statistiky samozřejmě sleduju, ale nejsou úplně prioritní. Vždy se počítá hlavně celkový výsledek týmu. Neznám ale hráče, který by nechtěl nějakým bodem přispět. Nějaké body se mi povedly, ale není to nějaké zázračné číslo, mohlo to být lepší. Snad se mi ale povedlo plnit to, co mi trenéři kladli na srdce.
Bylo složité si zvyknout na hokej před prázdnými stadiony?
Sezona byla od začátku jiná než ty ostatní. Bez diváků to bylo trochu smutnější. Pak přišla dlouhá pauza. Od listopadu se hrálo prakticky obden, což bylo opravdu náročné. Byla to speciální sezona, ale užil jsem si to. Ze začátku jsem se musel popasovat s novým herním stylem, bylo zapotřebí se adaptovat na novou taktiku. Vše bylo jiné, ale věřím, že se mi podařilo splnit to, co od mé osoby Třinec očekával. Tím, že se nám podařila dlouhá série výher, nabrali jsme nějaký bodový polštář a hrálo se najednou lépe. V play off jsme hráli skvělý hokej a titul je ve správných rukách.
Odehrál jsi kompletní čtvrtfinále i semifinále. Souboj o titul proti Liberci byl kvůli zranění bez tvé přítomnosti. Jak těžké bylo, přijmout tuto skutečnost?
Bylo to psychicky náročné období. Nechci říct, že to byla smůla, ale přišlo to ve špatný okamžik. Když jsem se dozvěděl, že do finále kvůli zranění nenastoupím, byl jsem z toho špatný a nevěděl, co dělat. Míchaly se ve mně pocity naštvání a zklamání. Postupem času jsem se s tím i s pomocí kluků smířil. Když člověk celou sezonu maká a najednou přijde o finále, tak to fakt zabolí. Strašně jsem si přál ten pohár na ledě zvedat v bruslích, ne pouze v džínách.
Během celého play off jsi byl bez ženy a dětí. Rodina se na čas přesídlila k Mladé Boleslavi, odkud pocházíš. Bylo to tvoje přání, aby ses mohl plně koncentrovat pouze na hokej?
Máme tři potomky a jelikož různá omezení nám neumožnila využít školku a školu, tak je to krom radosti i dost starosti. Vůbec poprvé v životě jsem hrál tak důležité play off, chtěl jsem se proto na sto procent věnovat jen hokeji, a na nic jiného nemyslet. Před finále přišlo zranění, ale řekli jsme si, že těch pár dní to už bez sebe vydržíme. Jelikož jsme hráli v Boleslavi a v Liberci, tak jsem se s rodinkou stejně alespoň krátce viděl. Prioritou ale byl hokej a navzdory tomu, že jsem o finále přišel, celé play off bylo parádní. Pokud získáme další titul, tak už rozhodně budu chtít, aby rodinka byla se mnou přímo na ledě.
Finále ti sice uniklo, ale radost z mistrovského poháru Ocelářů to nijak neumenšilo, že?
Věřím, že bych si hokej dokázal ještě víc vychutnat, pokud bych po posledním finále mohl po závěrečné siréně vyhodit do vzduchu rukavice přímo na ledě. Moje cesta ke zlatu byla hrozně dlouhá a trnitá, proto si zlata o to víc vážím. Sezona byla fakt složitá. Když to zpětně hodnotím, tak mám obrovskou radost a cítím vděčnost, že jsem v klubu, který hraje pokaždé na špici. Musel jsem se v Třinci spousty věcí naučit, na mnoho věcí si zvyknout, ale všechno to úsilí se vyplatilo.
Na základě obrázků na sociálních sítích to vypadá, že v Třinci ses po roce adaptoval výborně i co se týká mimohokejových aktivit s rodinou...
Každé město má své výhody. Máme tři děti a je snaha být co nejvíc v přírodě, která je okolo Třince moc hezká. Je tady co poznávat. Dělali jsme výlety třeba na Javorový, ale také na jiná místa. Oblíbili jsme si například lesopark, protože bydlíme hned vedle. Kluci chodí na fotbal či na hokej do haly. Ať už jsme byli v Olomouci nebo v Třinci, snažíme si to udělat hezké.
Od února provozuješ v Třinci minimarket PUK, který se mimo jiné věnuje rozvozu potravin a jídel po městě až ke klientům domů. Tento obchod je na Třinecku docela unikátní, protože funguje v režimu nonstop. Kdy u tebe vznikl tento nápad?
Už před časem, když jsem byl v Třinci poprvé. Tehdy jsem si chtěl večer objednat něco k jídlu, ale těch možností moc nebylo. V duchu jsem si říkal, že je škoda, když tady není nikdo, kdo by mi to dovezl. Shodou mnoha dobrých a občas i špatných okolnosti se mi podařilo tento koncept dovést do zdárného konce a vznikl krásný projekt. Obchůdek funguje, mám z něj velkou radost. Dokázal jsem si, že člověk nemusí být v uvozovkách jen hokejista, ale dají se krom toho zvládnout i jiné věci. Vše je teprve na začátku, ale snažíme se to rozběhnout. Zatím mám převážně pozitivní reakce, snažíme se, aby lidé byli spokojení.
Celý podnik řídíš manažersky nebo mohou fanoušci Honzu Jaroměřského potkat také přímo za prodejním pultem?
Častokrát tam bývám, ale starám se pouze o úřední věci a užívám si přátelskou atmosféru interiéru obchůdku. Ten koncept původně vznikl s trochu skromnějšími ambicemi, než jak to nakonec dopadlo. Postupně předám vedení obchůdku mojí paní, aby se tím bavila. Mou prioritní starostí je hokej. Je ale pěkné, když se něco takového podaří vybudovat. Dokázali jsme si, že se dá zvládnout vícero věcí najednou. Při veškerém zařizování jsem tady navíc poznal spoustu dobrých lidí. Věřím, že klienti budou spokojení, a že to lidi bude bavit stejně, jak to baví nás.
Žena a děti si tátu během play off moc neužily, všechno jste si vynahradili po sezoně v Egyptě...
Rodině jsem slíbil, že po odloučení během play off si musíme vše vynahradit. Cítil jsem, že jim dlužím pěknou dovolenou. Konečně se naskytla možnost, že jsme mohli z republiky odletět. Připomněli jsme si časy, kdy nic nebylo zakázané. I v Egyptě samozřejmě sice platila nějaká omezení, ale děti se mohly v moři vyblbnout. Sám jsem si řekl, že potřebuju vyčistit hlavu, protože sezona byla opravdu v mnoha směrech náročná.
U Ocelářů máš platnou smlouvu, klub na tebe bude znovu hodně spoléhat. Kdy začínáš s kondičním tréninkem?
To volno už je dlouhé, teď jen čekám, až mě pan primář uschopní a dovolí po zranění naplno trénovat. Nechci nic riskovat, ale musím být připraven na sto procent. Abych řekl pravdu, teď už se těším, až se pořádně zapotím, uvidím se s klukama. Budeme v přípravě makat s vidinou dalších úspěchů.
