Třinečtí junioři potřetí v historii klubu došli až na samotný vrchol a za sebou mají první víkend jako mistři. "Oslavy jsme si s klukama moc užili. Titul je těžké vyhrát a ještě těžší je ho oslavit. Snažili jsme se, co to šlo!"
Cesta za vytouženým pohárem ale nebyla vůbec jednoduchá. Mladí Oceláři se v play off hned několikrát dostali do situace, ve které museli otáčet jednotlivé zápasy i celé série. "Z prohry si moc těžkou hlavu neděláme, to stejné platí, když prohráváme. Chceme hrát prostě za jakéhokoliv stavu stále naši hru."
Třinečtí mladíci se v play off museli porvat nejen s nepříznivými stavy zápasů a sérií, ale také s několika nepříjemnými zraněními. Jedno z nich se nevyhnulo ani Patriku Šutému. "V posledním oslabení druhého semifinále jsem dostal pukem nepříjemně do kotníku. Když jsem po zápase vyzul brusli, věděl jsem, že to není dobré. Nakonec se na rentgenu ukázalo, že je kotník prasklý, naštěstí nebyl zlomený úplně."
Do venkovních odvet semifinále tak kapitán Ocelářů nenastoupil, rozhodující pátou bitvu na domácím ledě už ale nevynechal. Přestože k ní přišel o berlích. "Když jsem říkal klukům, že hraju, mysleli si, že si z nich dělám srandu. Obrovskou zásluhu na tom všem má náš fyzioterapeut Tomáš Sikora, který mi nohu celé play off udržoval, abych ji mohl narvat do brusle. Nebýt Toma, strávím play off jako divák. Namotivoval mě i Ordoš, který odehrál sérii proti Třinci se zlomenou nohou. Když to dá on, tak proč ne já."
Podle původního plánu měl Patrik Šutý odehrát v klíčové bitvě semifinále jen pár minut, ale víte jak to chodí. Člověk míní, život mění. "Začínal jsem ve čtvrté lajně, nakonec jsem ale musel zaskočit za Vojtu Spěváčka, který si hned ve druhém střídání zranil rameno. Z plánovaných pěti minut jsem nakonec odehrál skoro dvacet. Byl to pro mě moc těžký zápas. Snažil jsem se na to nemyslet, ale někde vzadu v hlavě jsem to pořád měl."
Pořádně nepříjemně pak začalo pro třinecké mladíky i samotné finále, po dvou domácích zápasech to bylo 0:2. "Nálada v kabině samozřejmě nebyla moc dobrá, museli jsme to vykomunikovat. Obzvlášť když jsme stejný začátek finále zažili minulý rok. Nikdo nechtěl, aby to dopadlo jako minule.
Zatímco loni se Oceláři ze studené sprchy oklepat nedokázali a brali stříbro, v letošní sezoně servírovali ve finálové sérii parádní obrat z 0:2 na 4:2. "Začali jsme makat jeden za druhého. Tak to má vypadat, jsem na kluky hrdý. Chtěli jsme to všichni strašně moc urvat. Měli jsme obrovskou podporu od rodičů, kamarádů a spousty dalších lidí. Zisk titulu nám ukázal, proč se nikdy nemáme za žádné situace vzdávat. Je to obrovská zkušenost nejen do hokeje, ale i života jako takového.
V Brně si tak kapitán Patrik Šutý jako teprve třetí kapitán v historii Ocelářů mohl dojet pro mistrovský pohár a zakončit tak sezonu, na kterou se jen tak nezapomene. "Je to krásný pocit a euforie, zažít něco takového. Finále už možná nikdy hrát nebudu. Je krásné něco vyhrát, obzvlášť když kvůli tomu makáte celou sezonu. Určitě na okamžik, kdy jsem zdvihl pohár spolu s klukama, se kterými jsem strávil spoustu času, budu vzpomínat ještě dlouho."
