Stál v tunelu mezi střídačkami a nervózně přešlapoval, v očích se mu leskly slzy.
Pak moderátorka akce přečetla jeho jméno, lidé na zaplněných tribunách začali vyvolávat jednu z nejdůležitějších postav mistrovského týmu 2011 a z Lukáše Krajíčka všechno spadlo. Věděl, že tenhle zápas bude nádhernou tečkou za krásnou kariérou.
Bývalý třinecký obránce a kapitán si stejně jako všichni přítomní svou hokejovou derniéru užil, na ledě dokonce válel poprvé v životě v jednom týmu se svým bráchou Janem a synem Nikolasem. „Mrzí mě jediné, že se toho všeho nedožil táta,“ prohlásil Lukáš Krajíček na konci utkání, zase byl viditelně dojatý.
WERK ARENA má za sebou krásné loučení se čtveřicí hvězd, které se nesmazatelně vryly do vzpomínek třineckých fanoušků. Lidé i hráči na ledě si hezky zavzpomínali na krásné třinecké akce a hlavně: náramně se u toho bavili.
„Abych byl upřímný, po utkání už se cítím lehce podnapile, bylo to super,“ rozesmál se Lukáš Krajíček. V průběhu zápasu totiž musel na ledě vypít celou dvanáctku Radegastu, v soutěži s hlavním rozhodčím René Trombíkem o to, kdo pivo "exne" dřív, neměl nárok.
„My už měli pár pivek s kluky v kabině během zápasu, tohle byl takový hřebíček. Renda Trombík mi už v průběhu utkání říkal, že mě udělá. Tak jsem ani nepočítal s tím, že bych ho mohl porazit. Úplně jiná liga,“ usmál se Krajíček. Zatímco Trombík do sebe pivo obrátil za zhruba čtyři vteřiny, Krajíček stihl před rozhodčím smeknout helmu a následně si hladinku až do dna patřičně vychutnat.
K celé pivní výzvě Lukáše Krajíčka vyzval jeho patrně nejslavnější spoluhráč z bohaté kariéry. Vítěz Stanley Cupu, mistrovství světa i dvojnásobný zlatý medailista z olympijských her, jeden z nejlepších obránců hokejové historie - Chris Pronger.
Byl to on, jeho parťák z Philadelphie Flyers, kdo si na Krajíčkův odchod do důchodu připil ve videu na kostce arény, ani Chris Pronger by se v pivní výzvě s rozhodčím Trombíkem možná neztratil. „Vůbec to nechápu. Nevím, kdo na něj sehnal číslo a nechápu, že si na mě Chris vůbec pamatoval. Takový pan hráč? Smekám před ním. Vždyť je to jeden z nejlepších obránců všech dob. Jsem hrozně šťastný, že tohle pro mě udělal,“ řekl Krajíček.
Sám musel čelit také otázce novinářů, jestli jeho konec kariéry přece jen nebyl unáhlený. „Bohužel nebyl, a to kvůli zdravotním problémům, které jsem měl. Moc rád bych hrál dál, ale už to nejde,“ řekl upřímně Krajíček.
„Když jsem před zápasem šel na led, tak jsem si uvědomil, že nehraju hokej už nějakou dobu. Bylo to strašně emotivní, ale i dnes jsem věděl, že můj konec je daný. Nicméně, bylo to super. Já jsem rád, že jsem si ještě v jednom týmu zahrál s bráchou a svým synem,“ usmíval se hráč, který v Třinci nosíval dres s číslem pět.
Ostatně jeho syn Nikolas dal sám gól. A to z pozice v obraně a takovým způsobem, že si WERK ARENA vzpomněla na jednu z nejkrásnějších akcí, kterou Lukáš Krajíček v památném finále 2011 rozhodl jedno z utkání proti Slavii.
„Šikovný je, talent má. Když byl malý, táta mi říkal, že je lepší než já. Uvidíme, má před sebou dlouhou cestu. Začínal ji v útoku, ale strčil jsem ho pak do obrany. Řekl jsem mu, že je to tam jednodušší, že se tolik nenabruslí. Obrana je nejlehčí pozice v hokeji, góly může dávat i jako bek,“ usmál se na závěr Lukáš Krajíček.
