Přijmi srdečné gratulace k titulu světového šampiona. Prozraď prosím, jak vypadala tvoje příprava před turnajem?
Připravoval jsem se jako každý rok, kdy po konci hokejové sezony jsem začal hrát v Brně inline hokejovou extraligu. Ta se hraje zhruba měsíc a půl a končí víkend před mistrovstvím světa. Tohle je pro mě ideální příprava.
foto: Stanislav Souček
Patřil jsi k nejproduktivnějším hráčům na turnaji. Jaká byla tvoje role v týmu?
Letos jsem kvůli velmi silnému týmu neměl tak velkou roli, jako předchozí roky. Z toho důvodu jsem se určitě necítil tolik svázaný. V hlavě jsem měl jen, že mistrovství bylo v České republice a chtěl jsem před domácími fanoušky vyhrát.
Jaká podle tebe byla síla českého kádru oproti jiným rokům na MS?
Letos byl tým určitě nejsilnější za posledních pět let, měli jsme k dispozici tři opravdu vyrovnané formace. Podle mě to bylo hlavně tím, že turnaj byl v Česku a bylo to pro všechny takové prestižnější.
Český tým procházel turnajem jako nůž máslem. Po kterém zápase jsi tušil, že můžete pomýšlet na nejvyšší cíle?
Pro mě byl klíčový zápas ve čtvrtfinále proti slovenskému týmu. Sice jsme zvítězili vysokým rozdílem, ale moc dobře si pamatuji, jak tři roky zpět jsme s nimi ve čtvrtfinále prohráli a to jsem nechtěl, aby se opakovalo.
Který konkrétní moment z MS se ti nejhlouběji vryl do paměti?
Asi nejvíce budu vzpomínat na poslední minutu zápasu proti Americe. Finálová minuta bylo tím nejkrásnějším zážitkem. Když jsme s Třincem vyhrávali v posledním zápase nad Vítkovicemi, tak to bylo o víc branek a člověk už to nějak tušil, že to vyjde, ale tohle byl opravdu boj do poslední sekundy.
foto: Lenka Rybaříková
Jaké byly oslavy titulu?
Oslavy byly takové normální. Neřekl bych, že to bylo něco výjimečného. Spousta kluků se hned po zápase vracela ke svým rodinám, takže to nebylo opravdu nic velkého.
V cestě za titulem vám pomohlo i pardubické publikum. Vnímal jsi, že v ochozech byly i třinecké dresy a šály?
Zažil jsem inline zápasy, kde bylo na stadioně tak dohromady třicet lidi, takže teď když bylo v aréně okolo pěti tisíc fanoušků to pro mě bylo úžasné. Přiznám se, že na třinecké fanoušky mě upozornili spoluhráči a pak jsem je samozřejmě viděl.
Jak bys okomentoval celkovou organizaci turnaje?
Organizace turnaje neměla chybu. Musím říct, že i ostatní hráči z jiných zemí si Pardubice pochvalovali. Všichni pořadatele zaslouží respekt a poděkování.
Výraznou podporu jsi měl v publiku, kde fandila dvouměsíční dcerka Julinka s přítelkyní Blankou...
To je pravda. Přítelkyně i dcera byly v Pardubicích už od čtvrtka, takže štěstí při nás stálo už od čtvrtfinále. Jsem upřímně rád, že tam byly. Julinka je opravdu zlaté dítě.
foto: Lenka Rybaříková
