Pro karvinského rodáka je letošní přípravný cyklus specifický. Svými výkony se snaží přesvědčit trenérský tandem Marek - Kopřiva o svých kvalitách: "Je fakt, že jsem v takové situaci ještě nikdy nebyl, ale vždy je v životě všechno jednou poprvé. Není to sice úplně nejpříjemnější, ale takhle se to vyvinulo a nezbývá mi nic jiného, než v Třinci bojovat o novou smlouvu. Moc bych si přál, abych uspěl a mohl tady hrát hokej. V současné chvíli to je můj hlavní cíl. Táhne mě to sem, protože jsem Třinec považoval vždy za mateřský klub. Zde jsem poprvé nakouknul do extraligy. Navíc v Třinci se mi vždy líbilo, organizace funguje na špičkové úrovni, vytváří hráčům skvělé podmínky. To se vůbec nedá srovnat se Slovanem Bratislava, kde jsem teď působil. Slovensko je někde jinde. A pak mi imponuje, že Oceláři mají ty nejvyšší ambice," tvrdí a pokračuje na téma své eventuální role v týmu: "Chci být nejen součástí kádru, ale zároveň být i platný, být v základu. Pokud si mě ale trenéři vyberou a poví mi, že budu mít takovouto pozici v týmu, tak ji přijmu. Moc bych totiž chtěl hrát za Třinec. Vím, že je v něm obrovská síla a obhajovat titul je velká výzva pro celý Třinec."
Nabízí se tedy otázka, zda pro Maria existuje i záložní varianta: "Agent mi nejprve něco hledal, ale já jsem preferoval Třinec. Domluvil jsem se s panem Markem na zkoušce a snažím se do toho dát maximum. Když to nevyjde, tak budu řešit, co dále. Nad tím ale momentálně nepřemýšlím. Trénuji, makám, a pak se uvidí."
Pro každého hokejistu je nezbytné, aby v letní pauze nabral potřebné síly pro celou sezonu: "Trénoval jsem každý den, dal jsem do toho dost snahy. Využíval jsem hodně power plate, posilovnu, spinning, kolečkové brusle. Trénoval jsem sám, jen poslední týden jsem jel s Třincem do Tater, abych se mohl konfrontovat s dalšími hokejisty. Byl jsem spokojený, jak mám natrénováno."
Minulá sezona pro něj byla rozporuplná. Oceláři ho poslali na hostování do bratislavského Slovanu a mistrovské tažení svého původního zaměstnavatele byl nucen sledovat jen z povzdálí: "Prožíval jsem to s nimi, bylo to úžasné. Zasloužili si to. Četl jsem o nich články, měl jsem dost informací. Párkrát jsem si zavolal s Pepou Hrabalem nebo se Zíbákem, ještě jsem si s několika dalšími napsal zprávu. Sledoval jsem to i v televizi v posilovně, protože zrovna když hrál Třinec v play off sérii se Slavií, tak už jsem se připravoval na novou sezonu. A při tréninku na běžícím páse jsem se díval, jak kluci hrají. Osobně jsem se byl v Třinci podívat až na poslední zápas s Vítkovicemi, ale trochu jsem to psychicky neunesl a musel jsem pět minut před koncem odejít ze zimáku...," říká poněkud ztichlým hlasem a podává vysvětlení: "Klukům jsem to moc přál. Samozřejmě mě mrzelo, že u toho nejsem s nimi, ale odešel jsem z jiného důvodu. Třinec vedl, na zimáku vládla hodně velká euforie, už se dalo čekat, že to kluci nepustí a budou mistry. Viděl jsem to ale z té druhé strany, z pozice hráče, a v té chvíli jsem si říkal, že to chci zažít taky, a že u těch mistrovských oslav nechci být prvně jako divák. Chci to nejdříve zažít jako hráč na vlastní kůži, tak jsem šel pryč. Pevně doufám, že titul ještě opravdu někdy zažiji osobně. Nejlépe samozřejmě s Třincem!"
