V sezoně 2020/21 byl klíčovou postavou třineckých Ocelářů při cestě za mistrovským titulem, na jaře jim v domácích zápasech fandil přímo z hlediště a teď se do WERK ARENY poprvé vrátil jako soupeř. Útočník Matěj Stránský se třineckým fanouškům představil v dresu Davosu a po zápase si užíval skandování svého jména i pozornosti českých novinářů.
"Už v Davosu třinečtí fanoušci mé jméno skandovali. Je to krásné, že si na mě vzpomněli. Ve Švýcarsku se mi líbí, mám tam rodinu i děti, nicméně Třinec je Třinec. Vyhrál jsem s Oceláři titul, proto to tady pro mě bude vždycky speciální," prohlásil útočník Matěj Stránský po zápase.
Ještě před ním navštívil i třineckou kabinu, kde prohodil pár slov s vedoucím mužstva Jaroslavem Kamešem. "Vždycky, když sem přijíždím, vracejí se mi vzpomínky. Jsou to krásné pocity," řekl.
Jeho tým ve WERK ARENĚ přišel o první místo ve skupině CHL, postup dál do vyřazovacích bojů už ale Švýcaři měli s předstihem zajištěný. Možná i proto "Straňas" z prohry 3:4 nakonec nedělal velkou vědu. "Vyrovnaný zápas, my měli dost šancí, Třinec taky a rozhodlo se na konci. Štěstíčko zůstalo tady, ale byl to dobrý zápas i z naší strany. Nemusíme být tak moc smutní, odvedli jsme dobrou práci," prohlásil Stránský.
Sám měl chvíli před vítězným gólem Ocelářů velkou šanci. Poté, co vystihl domácí rozehrávku, ale pálil tváří v tvář Kacetlovi jen do zadního mantinelu. "V poslední chvíli mi tam z pravé strany přijel jeden z obránců a vložil do střely hokejku, puk pak šel vedle branky. Měl jsem střílet dřív," řekl Stránský.
V mini souboji s Ondřejem Kacetlem tak dnes jasně dominoval třinecký gólman, i proto že Stránského vychytal také v průběhu druhé třetiny, když zastavil jeho prudkou bombu příklepem. "Já jsem Kácu narval už v Davosu do klíční kosti, teď jsem ho trefil přímo na solár. V přerušení se mě ptal, co proti němu mám. Zasmáli jsme se tomu, ale má muška dnes zkrátka moc stoprocentní nebyla. Šance jsem měl, nedal jsem. I takový je hokej, v lize to snad bude zase lepší," řekl Stránský.
A promluvil také o rivalitě s bývalými spoluhráči. Přiznal, že nejvíce na ledě cítil Vladimíra Draveckého. "Ale na to jsem se těšil. Myslel jsem si, že se potkáme v zápase už v Davosu, ale nakonec nenastoupil. Buď měl virózu, nebo se bál," zažertoval devětadvacetiletý český reprezentant. "Dneska už to byl ale on, hulákal tam na mě celý zápas. Vždycky je s ním sranda."