V patnácti za starší dorost, o rok později už za juniory. Jak vnímáš svůj bleskový postup mládežnickými kategoriemi?
„Velmi mě těší, že jsem dostal příležitosti, díky kterým jsem měl možnost zlepšovat se. Hodně mi pomohlo, že mi trenéři dali šanci, ať už to byl pan Mucha v dorostu, nebo v juniorce pan Wojnar. Jsem taky rád za přípravu s Áčkem. Je to nová zkušenost, díky které mám opět možnost posouvat se vpřed.“
V loňské sezóně jsi patřil k nejproduktivnějším hráčům zlatého týmu, zahrál sis také na mistrovství světa hráčů do osmnácti let. Jak hodnotíš loňský ročník?
„Se sezónou jsem spokojený. Začala Memoriálem Ivana Hlinky, který mi vyšel a tak jsem šel do klubu v psychické pohodě. Předpokládal jsem, že začnu v dorostu s tím, že bych chtěl odehrát i nějaké zápasy v juniorce. No dostal jsem šanci v juniorce, kde jsem se udržel po celou sezónu a jsem za to velmi rád. Bodově se mi zadařilo i díky tomu, že jsem dostával dostatek prostoru na ledě a věřil jsem, že náš tým má na titul. Dva tituly v Třinci po sobě jsou zatím moje nejkrásnější okamžiky v kariéře. Trošku nespokojený jsem byl s mistrovstvím světa, které mi už nevyšlo podle představ, ale i tak jsme dosáhli pěkného výsledku.“
Jak vypadala tvá příprava na nadcházející sezónu?
„Moc dlouhá nebyla, jelikož jsem měl dlouhou sezónu, ale absolvoval jsem ji s Áčkem pod dohledem kondičních trenérů Sajlerů. Převážně v ní byly zahrnuty kruhové tréninky a také silové a dynamické cviky.“
Po náročné sezóně a přípravě je důležitý odpočinek. Jak jsi strávil dovolenou?
„Strávil jsem ji na Slovensku. Někdy jsem zašel s kamarády nebo rodinou do aquaparku, nebo jsme někam vyrazili na kole.“
V Třinci působí také tvůj starší bratr Michal, pomáhá ti jeho přítomnost v kabině Áčka?
„Určitě ano. Vždy mi poradí nějaké věci a často mě i podpoří. Umíme si spolu vyhovět v kabině i na tréninku, je to super. Vždy jsem byl rád součástí týmu, ve kterém jsme byli spolu.“
V kabině Ocelářů jsi benjamínkem, plynou z toho pro tebe nějaké zvláštní povinnosti?
„Žádné speciální povinnosti nemám, chodil jsem tam, kam mi starší řekli. Jsou to profesionálové a vědí, co jim vyhovuje. My mladší jsme jen občas vzali láhve s pitím a na ledě posbírali puky.“
Pomalu se blíží Memoriál Ivana Hlinky. V širší nominaci slovenského týmu figurují také dva tví třinečtí spoluhráči. Už jste se spolu bavili o této reprezentační akci?
„Zatím jsem pogratuloval k nominaci Timovi Margušovi (Timotej Marguš, pozn. red.), bude to pro něho šance na první větší reprezentační akci a taky se s ním setkám poprvé v reprezentaci. S Paťom Hrehorčakom (Patrik Hrehorčák) jsem už absolvoval v národním týmu hodně turnajů a tak jsme jen probírali nějaké drobnosti. Na turnaj mám dobré vzpomínky, na Slovensku nás vždy přišlo podpořit hodně fanoušků a minulý rok v Bratislavě byla výborná atmosféra. Doufám, že se probojuju do závěrečné nominace a tu atmosféru zažiju znovu.“
A na závěr, s jakými cíli půjdeš do sezóny 2016-2017?
Bylo by super, kdyby se mi podařily nějaké zápasy za Frýdek, popřípadě za Áčko. S juniorkou se chci dostat co nejdál a taktéž bych se chtěl dostat na domácí mistrovství světa U18 v Popradu a Spišské Nové Vsi.
