Jak moc mrzí porážka v zápase, do kterého se Oceláři dostali zpátky?
Mrzí, mohlo to dopadnout na obě strany. V poslední situaci jsme asi nebyli tak aktivní, jak jsme být měli. Škoda, Sparta to hezky sehrála. Má první bod, ale my to házíme za hlavu. Zítra je nový den, půjdeme do toho znovu.
Čím si vysvětluješ, že Sparta do zápasu tak vlétla a brzy vedla 2:0?
Už jsem to říkal i do televize. Když to srovnám s loňskem, nemyslím si, že by z naší strany ten vstup do zápasu byl tak špatný, že by nás Sparta prvních deset minut vyloženě zavřela. Nebylo to úplně špatné, bohužel to Chlapík hezky trefil na první tyč, hezký gól. Pak jsme bohužel dostali ještě jeden, ale nevycházelo to z nějakého extrémního tlaku.
Vyrovnali jste na 2:2 díky povedené přesilovce. Mohou pečetní převahy rozhodovat?
Povedla se nám hlavně ta první. Ty další dvě nebo tři, co jsme měli, to jsme se k ničemu moc nedostali. Musíme sehrát příště přesilovky ještě lépe.
Jak těžké je zvládat v takové bitvě emoce?
Je to jako každý rok. Já mám tyhle zápasy rád. Hrát před 17 tisíci lidmi je svátek hokeje. Kdyby člověk neměl emoce, nemá tady co dělat. Patří to k tomu, ovládnout je je důležité. Komu se to povede líp, postoupí dál.
