Žádný jiný hokejista neodehrál za třinecké Oceláře více než on. Rekordní počet 918 utkání v bíločerveném dresu zůstane nejspíš ještě dlouho nepřekonán.
V pátek večer ale Jiří Polanský oblékl nejkrásnější dres naposled, aby ve městě, ve kterém strávil dvě dekády svého života, odehrál svůj závěrečný zápas kariéry. WERK ARENA jedné z legend klubu tleskala ve stoje a Jiří Polanský po utkání neskrýval své dojetí.
"Mám strašnou radost, že se tenhle zápas podařil. Snažil jsem se to před klukama nedávat najevo, ale byl jsem úplně naměkko. Jsem rád, že jsem mohl skočit na led s klukama, kteří v Třinci odehráli skvělé roky a neměli jako my šanci se rozloučit. Při všech těch vzpomínkách mi běhal mráz po zádech," prohlásil Polanský po utkání.
"Byli tady kluci, se kterými jsem začínal. Byli tady ti, se kterými jsme prošli těžké období, kdy se nám nedařilo a Třinec nebyl tak úspěšný jako teď. A pak tady byli kluci, se kterými se to přetavilo a klub - a to neříkám jen já - je teď nejlepší v celé extralize. O velký kus před ostatními," doplnil Polanský s tím, že ne všichni zvaní mohli přijet.
"Nevyšlo to Richardu Královi, nebyl tady Martin Havlát. Můj brácha onemocněl, Roman Tomas taky. Snažil jsem se hledat hráče od roku 2000 až do prvního titulu v roce 2011. Tak, aby Krajda s Hamasem mohli mít ty novější, přišli později. Bylo pro mě čest si ještě jednou s takovými hráči zahrát, třeba s Davidem Moravcem: Olympijským vítězem a mistrem světa."
"Chci zároveň ještě jednou poděkovat fanouškům. A vzkázat dětem, které se dívaly, ať se nevzdávají. I když se jim kariéra třeba v deseti, patnácti letech nevyvíjí podle představ, pořád mohou jít cestou, po které šla spousta hráčů na ledě. Díky které mohou hrát nejkrásnější hru na světě."
