Třinečtí mladíci měli před vyřazovacími boji v zádech výborný průběh sezóny, jak se ale již mnohokrát ukázalo, navázat na formu ze základní části nebývá jednoduché. To ale v případě svěřenců trenéra Muchy rozhodně neplatilo, vždyť mladí Oceláři prohráli v celém play-off jen jediný zápas. "V play-off jsme předváděli ofenzivní hokej, podpořený skvělými výkony Hašana (Jan Hlaváč), který formu určitě měl, ale jinak si myslím, že jsme výborné výkony předváděli po celou sezónu," hodnotí na úvod Marian Adámek.
O formě třinecké opory v brankovišti není potřeba pochybovat, byť Jan Hlaváč nastoupil mezi tři tyče po pauze zaviněné zraněním, ani menší herní absence ale jeho výkon nepoznamenala. "Myslím si, že mi to spíše pomohlo. Trochu jsem si odpočinul a pak jsem se strašně těšil na play-off a věřil jsem, že to zvládnu," říká brankářská jednička staršího dorostu a pokračuje na téma své 347 minut dlouhé neprůstřelnosti. "Byl to super pocit, jak se ty zápasy pořád skládaly na sebe. Za tohle vděčím hlavně spoluhráčům, kteří odehráli skvělé zápasy a když už se přihodila nějaká chybička, tak jsem jí dokázal vyřešit a díky tomu jsme to společně dotáhli až takhle daleko," pokračuje gólman mistrů, jehož nepřekonatelnost ukončil až finálový soupeř. "Čekal jsem, že to někdy přijde, ale musel jsem to rychle hodit za hlavu, soustředit se na svou hru. Věděl jsem, že mě tým podrží i nadále."
Jan Hlaváč po zisku mistrovského titulu v dresu nedávno zesnulého trenéra Petra Ochmana.
Třinečtí mladíci vyhráli první finálový zápas 5:3 a titul mohli vybojovat už na ledě Hradce, tam ale za bezbrankového stavu inkasovali Oceláři po vyloučení Adámka poprvé a o dalších jedenáct sekund později už ztráceli dvě branky. Co se na ledě stalo? "Byl jsem trochu rozčilený, protože jsem vůbec neměl jít na trestnou, hráč, kterého jsem "fauloval", uklouzl na puku. Góly padly po naších individuálních chybách a potom jsme se už nedokázali postavit na nohy."
Série se tedy přesunula zpět do Třince za vyrovnaného stavu a přišla další komplikace. Stěhování do neznámého prostředí nové WERK ARENY. "Všichni jsme z toho sice byli ze začátku špatní, ale trenér Malík nám řekl, že i tam jsme doma. Povedlo se nám vyhrát a vzhledem k okolnostem, jako je zisk titulu a pozápasové oslavy, tak jsme nakonec rádi, že jsme tam byli," komentuje stěhování do nové haly Kryštof Stuchlík.
Vstup do úvodní třetiny rozhodujícího duelu ale Ocelářům příliš nevyšel a po této části ztráceli svěřenci trenéra Muchy na svého soupeře jeden gól. "Trenéři nám tloukli do hlav, že se nic neděje, že je ještě hodně času, že první třetina byla dobrá, že se není na co šetřit a ať do toho jdeme do naplno," říká útočník s osmičkou na zádech.
Marian Adámek převzal pohár pro mistry z rukou třineckých legend Radka Bonka a Jana Peterka.
Také druhou třetinu ale začali o něco lépe královéhradečtí Lvi a třinecký gólman se tak v brance nudit rozhodně nemohl, další puk ale za svá záda nepustil a na konci mohl slavit se svými spoluhráči titul. "Určitě jsem se v brance nenudil, ale naštěstí své šance nedokázali proměnit a my jsme trestali. Jsem hrdý na celý tým včetně trenérů, protože tohle byl opravdu velký zápas se šťastným koncem."
Vraťme se ale ještě zpět do druhé dvacetiminutovky, v té nejprve vyrovnal Lukáš Doudera a o čtyři minuty později už Oceláři zásluhou Kryštofa Stuchlíka vedli. Jak vypadal vítězný gól rozhodujícího finále optikou střelce? "Patrik Hrehorčák vystřelil, ale byl faulovaný, puk se odrazil od zadního mantinelu ke mě, vytočil jsem se k bráně a viděl sjíždět Filipa Hamana, ale prováhal jsem správný moment na přihrávku. Tak jsem to vytáhl na vrchol kruhu, nechtěl jsem vymýšlet a zkusil jsem vystřelit, naštěstí to proletělo dvěma blokujícím hráčům pod nohama, spadlo to brankáři mezi nohy a pak už následovala obrovská radost."
V závěrečné části pak přidal třetí branku Eryk Sztwiertnia a v ten moment začali třinečtí mladíci věřit v to, že jim mistrovský titul už nikdo nevezme. "Jak jsme dali gól na tři jedna, už jsme všichni věděli, že je to naše, že už nám to nevezmou. Máme hroznou radost, že jsme to za celou sezónu dokázali, proměnili jsme tak 10 měsíců tvrdé práce," popisuje své pocity ze zisku titulu autor zlatého gólu.
Kryštof Stuchlík spolu s Lukášem Douderou, Lukášem Jaškem, Davidem Kofroněm a pohárem.
Oba domácí duely navíc navštívilo dohromady kolem dvou a půl tisíc fanoušků, kteří vytvořili ve staré i nové hale výbornou atmosféru a pomohli tak třineckým mladíkům v cestě za jejich snem. "Za to bych chtěl všem divákům moc poděkovat, udělali nám skvělou atmosféru," děkuje kapitán čerstvých mistrů.
Na závěr pak zbývá vysvětlit už jen jednu věc. A to poněkud netradiční vítězné oslavy - focení týmové selfie. "První zápas jsem nehrál kvůli zranění, ale byl jsem s klukama na střídačce a po vítězství doma nad Litvínovem jsme vběhli na led a postavili jsme se do kruhu, abychom oslavili výhru a Marian Adámek se zeptal, jestli mám u sebe mobil, ať je vyfotím. Tak to vzniklo, prostě náhodou. V šatně jsme si řekli, že bychom to mohli dělat po každém vítězném zápase," uzavírá Kryštof Stuchlík.
Mistři RAKO extraligy staršího dorostu v sezóně 2014/2015.
FOTO: Lukáš Filipec.
