Lauro, dostala jste se do finální nominace na ženské mistrovství světa. Jaký je to pocit?
Reprezentovat svou zemi je to nejlepší, co může každý sportovec zažít, takže je to super pocit a moc si ho užívám.
Zde můžeme vyzdvihnout vaše ocenění z roku 2016, kdy jste byla na Královně oceli oceněna za skvělou reprezentaci na olympiádě mládeže. Doufáte, že se se vám podobný boom povede také na blížícím se šampionátu?
Královnu oceli si i po těch šesti letech stále pamatuji. Bylo skvělé něco takového zažít už v šestnácti letech a třeba se mi něco podobného ještě někdy povede (úsměv).
Jaké osobní cíle si na šampionát dáváte?
V kádru jsem nováček a jde o mé první seniorské mistrovství světa, takže můj cíl je asi udržet se v sestavě a vybojovat si v ní své právoplatné místo.
Hlavní trenérka ženské reprezentace je Kanaďanka. Nebojíte se tedy konverzace v angličtině?
Angličtina je úplně v pohodě. Pro mě nejde o nic nového, protože ve Švédsku komunikujeme hlavně anglicky, takže si z toho vrásky nedělám.
Zmínila jste Švédsko. Hrajete totiž za Skellefteu, což je také soupeř třineckých mužů v základní skupině CHL. Kvůli šampionátu tento zápas určitě nestihnete, kdybyste ale měla tu možnost, šla byste se podívat? A komu byste fandila
Upřímně jsem se na zápas Skelleftey proti Třinci hodně těšila, takže mě trošku mrzí, že tam nebudu. Ale nedá se nic dělat. A fandila bych určitě Třinci, to je samozřejmost (smích).
Jak se vám vůbec v této severské zemi žije? Zažila jste už nějaké životní strasti?
Ve Švédsku jsem spokojená. Mám už tady za tu dobu hodně kamarádů, takže mi chybí jen rodina. Ze začátku to bylo trošku složitější, nevěděla jsem, jak to tady funguje a podobně, ale člověk si rychle zvykne a teď je to úplně super. Nemůžu si vůbec stěžovat.
A jak aktuálně vypadá váš den?
Momentálně jsme na mistrovství světa v Dánsku, takže můj den probíhá pokaždé skoro stejně. Ráno mám trénink, pak přichází na řadu spánek a zase trénink nebo nějaké týmové meetingy.
Máte mimo hokej ještě nějaké koníčky?
Věnuji se cestování, v létě si ráda zahraji tenis a často ve Švédsku chodíme na ryby, ale to mi teda moc nejde (úsměv). Vždycky je totiž chytáme na lodi a když už něco chytnu - teda, když si myslím a cítím, že tam ta ryba je - tak mi pak nakonec stejně nějak uplave (smích).
