Jak s odstupem na mistrovský zápas v Plzni i momenty po něm vzpomínáte?
Pocity jsou pořád parádní a moc si to ještě pár dní užijeme, než nám začnou přípravy na novou sezonu. Cesta za titulem se nerodila lehce a o to více si dosažení vrcholu moc ceníme.
Start do sezony jste přitom neměli ideální, doma jste začali dvěma prohrami. Jak se v takových momentech pracuje zejména s psychikou hráčů, o které se říká, že je u mladých hokejistů mnohem křehčí, aby si i nadále věřili?
Začátek sezony nebyl podle našich představ a to hlavně z důvodu, že jsme nepracovali tak, jak bychom měli. Hlavně v předbrankovém prostoru a v obranném pásmu jsme nebyli důrazní tak, jak bychom si přáli. Nebylo to u hráčů ani tak o psychice z prohraných zápasů, jako spíše o tom nastavit si od začátku hlavu na poctivou a tvrdou práci, která začíná a končí v obranném pásmu.
Byl tím pověstným odrazovým můstkem zápas v Brně, kde jste neustále dotahovali a ze stavu 4:6 jste to nakonec otočili k výhře v prodloužení?
Zrovna tento zápas střídal momenty jako den a noc. Po hrozných chybách následovaly parádní momenty, ať už individuální nebo systémové. Tímto směrem jsme určitě nechtěli jít a bylo potřeba se zaměřit na detaily, aby každý začal sám u sebe. Nehledal bych ani tak nějaký “můstek“, od kterého jsme se odrazili. Kluci jsou mladí a učí se plno nových věcí jako je odpovědnost za výsledek, obětovat se pro tým, hrát svou roli, jak je potřeba a udělat svou práci nejlépe, jak umím. Nějakou dobu to trvalo a střídali jsme horší období s lepšími, ale pořád jsme se snažili jít postupně a každý trénink, každý týden, každý zápas se posunout dále.
Základní část jste ovládli s vizitkou nejproduktivnějšího útoku i nejpevnější obrany ve skupině. V nadstavbě, kde už jste hráli proti těm nejlepším týmům z celé republiky, jste zase alespoň bod nezískali ve dvou zápasech. A i v nich jste prohráli jen o gól. Byl to pro vás první signál, že to tým může dotáhnout daleko?
I přes počáteční výkyvy kluci pracovali skvěle, naše tréninky měly parádní nasazení. Kluky jsme tlačili, aby si nic nedarovali a společně i proti sobě se připravovali na těžké situace, které je v sezoně potkají. Byli jsme důrazní a nepolevili. To jsou určitě aspekty, že se nám dařilo celou sezonu i přesto, že jsme často zapojovali kluky z 9. třídy. Jsme přesvědčeni, že vše začíná na tréninku a heslo “jak trénuješ, tak hraješ “ od nás kluci slyšeli často. S výsledky jsme byli velice spokojeni a po Silvestru jsme získávali výborný pocit, že hrajeme hokej, jakým bychom chtěli hrát a hrajeme ho pravidelně bez velkých výkyvů.
Mistrovský titul jste urvali díky 8 výhrám v řadě, celkově jste v play off prohráli jen dva zápasy. Ukazuje to odolnost a odhodlání týmu, který byl v osmifinále 33 sekund od konce sezony?
Věřit si, věřit systému, obětovat mu vše, obětovat se pro tým, udělat svoji práci, protože ostatní na mě spoléhají. Jestli tohle vše uděláte, šance, že odejdete poraženi, bude minimální. Každodenním důrazným tréninkem s velkým nasazením jsme se snažili tohle klukům vštěpovat, opravovat je, když nebylo něco tak, jak má, ale také jim dávat volnost vzít situaci do svých rukou, ale s tím, že to udělají naplno a jak nejlépe umí. Jedině tak budou připraveni na situace, že i 30 sekund od vyřazení si věří, dělají, co mají natrénováno a hrají celých 60 minut.
Když se ještě vrátíme k rozhodujícímu osmifinále. Jak vám jako trenérovi bylo, když jste viděl, že tým tlačí, ale nepadá mu to tam? Udílel jste pak ještě nějaké taktické pokyny nebo spíš hráče povzbuzoval?
Systém play off je udělaný velice nevhodně a série na dvě vítězná utkání nahrávají překvapením pro mužstva s defenzivnější taktikou a výborným brankářem. Přesně tohle Jihlava měla, plus poslední dva měsíce hrála pocitově zápasy ve stylu play off, aby se probojovala do závěrečných bojů. To je ohromná zkušenost a to nikde nenatrénujete. My sice hráli těžké zápasy, ale o nic, play off jsme měli 4 měsíce jisté. Vůbec nechci snižovat její kvality, hráli parádně, houževnatě, obětavě, přesně to, co jim sedělo.
Nesmírně nám to ztížili, ale se vším respektem jsem přesvědčený, že hrát serii na 3 nebo 4 vítězné zápasy, tak by pro ně bylo daleko více náročné nás tak trápit až do konce. Ta síla byla ohromná, celé 3 zápasy byly Jihlava pod neustálým tlakem a to vezme hodně sil. Šli jsme si za tím celou sérii a věděli jsme, že to možná bude trvat 60 min než jejich odpor zlomíme.
Já osobně věřil, že to kluci dotáhnou a na závěrečnou power play jsme jenom nakreslili hráče, kde mají své pozice a oni to sehráli sami jen s minimálními poznatky z naší strany. Všichni na ledě i na střídačce věděli, co mají dělat a perfektně zvládli nejenom vyrovnat zápas, ale nečekat na prodloužení a za pár sekund dominantně rozhodnout už v 60 minutách, i když moc času nezbývalo.
Plzeňský trenér po finále říkal, že jste je přehráli týmovostí a obětavostí. Jak se vám to poslouchá?
Celou svou kariéru jsem říkal, že pro mě bylo největší ocenění, když jsou mí spoluhráči se mnou spokojení a soupeři na mě naštvaní. Ted to jenom zopakuji, protože taková pochvala od trenéra soupeře ze skvělé organizace je nejvíce a moc si ji ceníme. Přáli jsme si vychovat kluky tak, aby si tento tým vzali za svůj, aby věděli, že každý je pro tým nesmírně důležitý, každý jejich detail ve hře bude hrát roli a společně můžeme dosáhnout velké věci.
V celém play off jste se mohli opřít o výkony brankáře Jakuba Miloty, který průměr inkasovaných branek stlačil pod 2 góly na zápas. Bylo to i o tom, že byl oproti loňsku o rok starší, vyspělejší a měl i zkušenosti z juniorské extraligy nebo reprezentace?
Bez skvělého brankáře nemůžete pomýšlet na úspěch. Kuba zachytal parádně, sedlo mu to. Loňské play off pro něho bylo krutější školou hokeje, ze které se poučil a pracovitostí rostl každý týden. Také proto si ho vytáhla nahoru juniorka, a v reprezentaci je jeho pozice daleko silnější oproti loňsku. Neradi bychom ale opomenuli výkon celého mužstva do obrany. Jak se říká, ani sebelepší brankář nemá moc šanci za děravou obranou. A proto jsme se snažili hrát dozadu velice důrazně a zodpovědně a tím ulehčit Kubovi práci s vědomím, že jakékoliv těžké věci on vyřeší, bude-li potřeba. Byl vzadu velká jistota pro všechny a to také usnadnilo práci celého mužstva.
Hodně vidět byl taky nejproduktivnější útočník týmu Matěj Kubiesa, který se do Třince vrátil na přelomu roku a jako kapitán zvedal pohár nad hlavu jako první. Poslední dílek do zlaté mozaiky?
S Matějem jsme jako s kapitánem a lídrem týmu počítali už před sezonou. Moc nás mrzelo, že se i přes skvělé tréninkové podmínky, které nabízíme a podle výkonů případný postup do juniorky, rozhodl pro odchod z klubu. Byla to pro nás před sezonou velká ztráta, se kterou jsme nepočítali a já osobně jsem z ní byl hodně překvapený. Museli jsme to akceptovat a jít dále. Jeho ice time a roli lídra převzali jiní a zvládali to velice dobře.
Když jsme se poprvé dozvěděli o možnosti nečekaného návratu, věděli jsme, že získáme kvalitního rozdílového hráče a důležitého lídra, který nám moc pomůže pro útok na titul a to se také stalo. Pracoval parádně a potvrdil to, jak jsme ho viděli před sezonou. Jsme moc rádi, že mu návrat domů takhle vyšel a věřím, že on ví, že jsme pro něho byli velkým přínosem. Tak jako on pro nás.
Kromě titulu vám radost může dělat i to, že řada dorostenců letos nasbírala zkušenosti v juniorce, stejně jako se bronzoví deváťáci ohrávali v dorostu. Je to povzbuzení do budoucna? Že tady ti dobří hráči jsou a je to jenom o tom, jak moc na sobě budou makat?
Je to jeden z nejtěžších aspektů naší práce - kdy přesunout hráče o kategorii výše. Já osobně říkám, že by to mělo nastat jedině v případě, když je dotyčnému hráči jeho soutěž “malá” a neposouvá ho dále v rozvoji. I potom je ale třeba sledovat, jak si dotyčný ve vyšší kategorii vede, které úlohy a jaký icetime dostává. A jestliže to nejsou stejně důležité role a vytížení jako ve své kategorii, jestli není vhodnější ho vrátit zpět a posunout ho “nahoru“ zase za nějaký čas.
Proto mám větší radost z toho, než kolik kluků bylo letos posunuto, jak si ve vyšší kategorii vedli. A že nebyli jenom “kusy do sestavy zaplácnout díru“, ale hráli rozdílové role s vysokým ice timem, jako by hráli ve svých kategoriích.
