Tylere, odchod z Pardubic, kde jsi byl nejproduktivnějším hráčem, mnohé překvapil. Co rozhodlo o tom, že jsi zakotvil v Třinci?
V Pardubicích to nebylo špatné, neměl jsem tam nějaké problémy, ale cítil jsem, že nastal čas na změnu. Poprosil jsem pardubický management, jestli by souhlasili s trejdem. Upřímně řečeno, nechtěl jsem znovu hrát o záchranu. Nechci, aby to vyznělo tak, že jsem opustil tým v horší době, ale toužil jsem po angažmá v týmu, který má vyšší cíle. Pokud vím, zájemců bylo víc, ale vybral jsem si Třinec. Chci věřit tomu, že to byla správná volba.
Předchází tě pověst hráče, který je směrem dopředu velmi kreativní a má dobré čtení hry. Je tohle i vize třineckých trenérů?
Mám rád hodně prostoru na ledě, ale který hráč nemá? (směje se). V Třinci jsem docela krátce, proto bych nerad mluvil o nějaké roli v týmu. Jsem ale rád, že teď naposledy proti Liberci jsem dostával poměrně dost prostoru při přesilovkách. To je moje parketa, myslím, že mám dobré periferní vidění. Pokud tyhle atributy budou pro Oceláře přínosem, budu šťastný i já.
Hned při prvním domácím utkání ve WERK ARENĚ se ti podařilo skórovat...
Jakub Petružálek mi hezky nahrál, potom už nebylo těžké gólmana překonat. Asi to bude znít jako fráze, ale svůj gól bych velmi rád vyměnil za body. Velká škoda té porážky, ale je třeba uznat, že Liberec hrál výborně.
Co jsi říkal na kulisu, která během střetnutí panovala?
Diváci byli hodně slyšet, opravdu se mi to líbilo. V Pardubicích jsme měli taky výborné fanoušky. Hrál jsem už v několika evropských zemích, ale český fanda je myslím nejvíc spontánní. Třeba ve Finsku je to ze strany publika dost chladné. Tady v Česku se lidé hokejem víc baví, fanoušci umí tým v pravou chvíli podpořit. Věřte, že jako hráči to vnímáme.
Tvůj evropský hokejový životopis je docela pestrý. Hrál jsi v Dánsku, Finsku, Švýcarsku, nyní druhý rok v Česku. Kde to bylo nejlepší?
Každá země má svoje specifika. Jsem povahou trochu dobrodruh, rád poznávám nové lidi a krajiny, učím se základy jazyka. V Dánsku jsem byl rok, ale vzpomínky jsou pozitivní. Byla to moje první evropská štace, všechno bylo nové. Nejdéle jsem působil ve Finsku, tam jsem byl velmi spokojený, jak hokejově, tak i v soukromém životě. Ve Švýcarsku jsem toho moc neodehrál, ale je to opravdu krásná země. Asi bych tam zůstal déle, ale přišla nabídka z Pardubic.
Nyní ale jsi u Ocelářů, kteří mají nejvyšší ambice. V jakém rozpoložení byl tento tým po tvém příchodu?
Vím, že v poslední době Třinec dost bodů poztrácel, ale co jsem stačil zaregistrovat, nálada je bojovná, tréninky jsou docela intenzivní, všichni tady pracují poctivě. Za sebe mohu říct, že udělám maximum proto, abychom letos dosáhli na úspěch. Snažím se být na sebe přísný, kladu si vždy vysoké cíle. Možná teď Třinec nehraje nejlepší hokej, ale opravdu tady v týmu cítím obrovský potenciál a věřím, že formu pro play-off vyladíme!
