Třinečtí mladíci mohli semifinále ukončit už v pondělí na ledě soupeře. Zápas v malé hale jim ale v Jihlavě nevyšel podle představ. Po prohře 1:7 se tým vrátil zpátky domů k rozhodující bitvě. Nevyzpytatelnému utkání s číslem 7. "Byl to rozhodně nejnáročnější zápas, co jsem kdy hrál," popisuje jeden z hrdinů sedmého semifinále Vojtěch Spěváček.
Ani poslední zápas série se přitom pro Oceláře dlouho nevyvíjel nadějně. Po čtyřiceti minutách hráči s drakem na hrudi prohrávali 0:2. "Řekli jsme si, že máme na to, abychom to otočili. Že se nám to už několikrát povedlo a že to zvládneme i dnes."
Jak si třinečtí junioři před poslední třetinou řekli, tak i udělali. Michal Ramik dvěma góly zařídil vyrovnání, za stavu 2:2 se pak šlo do prodloužení. A po něm následovaly nájezdy. Tedy disciplína, ve které Třinec ztratil čtvrté semifinále. "Musím říct, že tam trošku strachu a nervozity bylo, ale všichni jsme věřili, že to dneska vyjde a postoupíme do finále."
Trenéři René Mucha s Jiřím Juříkem jako první ukázali právě na Vojtěcha Spěváčka, který svůj nájezd nejprve nedal. V deváté sérii ale dostal šanci znovu. "Když tam trenéři posílali kluky, co už nájezd jeli, tak jsem tušil, že přijde řada na mě."
Řešit to, kdo pojede jako další, už domácí střídačka nemusela. "Měl jsem jasno. Věděl jsem, že gólman hodně vyjíždí, tak jsem si najel zleva a naznačil střelu mezi nohy. Šel jsem do bekhendu a hned si stáhl puk na forhend, naštěstí na to skočil a já už měl prázdnou bránu."
V momentě, kdy puk skončil v síti, vypukla v třinecké Mini WERK ARENĚ obrovská euforie. Po čtyřech letech si Oceláři znovu zahrají finále juniorské extraligy. "Nepopsatelný výbuch radosti a zároveň jsem tomu nevěřil. Přece jenom jsem ještě minulý rok hrál o sestup a teď se budu prát o titul!"
