Jak sis tvorbu svého nového tracku věnovaného Ocelářům užil?
Od první chvíle jsem cítil obrovskou příležitost a zároveň vděk, protože jsem si uvědomil, že hudba, jakou dělám, umí lidi oslovit. Může tvořit fanbase a má smysl. Bezprostředně po tom, co mě klub oslovil, jsem ale cítil i trošku nervozity. Není to tak, že by si člověk sedl večer k počítači a na druhý den měl novou písničku hotovou. Takhle to - alespoň u mě - nefunguje, přitom deadline, kdy musí být track hotový, byl od začátku jasně daný. Zároveň jsem si ale hned řekl, že bych byl hloupý, kdybych se o to nepokusil. Odjel jsem tehdy na pár dnů na chatu do Jeseníků, kde není internet a signál, tam jsem měl čas a čistou hlavu o tom všem přemýšlet. Vzal jsem si do ruky papír, tužku a začal psát. Byla to pro mě osobně vlastně taková zkouška a možnost se předvést. Dokázat i sám sobě, že tuhle věc jako člověk i hudebník zvládnu splnit. Po návratu domů jsem odeslal první demo a byl sám překvapen z toho, jak se mezi lidmi v klubu chytlo.
Co jsi chtěl od začátku trackem vyjádřit?
Sílu celého klubu. Kdo jsou Oceláři a co jsme my všichni tady v regionu zač. Chtěl jsem, aby šla z písničky cítit energie, která podpoří atmosféru v hledišti i hráče, kteří v tu chvíli budou nastupovat na led. Tady jsem dopředu věděl, jaký styl rapu to má být. Když chodím běhat, přesně takový mě dokáže nakopnout. Proto věřím, že se track bude líbit, hrát se a lidi si jej budou spojovat s motivací, hokejem a sportem vůbec.
V rámci tvé veřejné tvorby jsi až dosud rapoval výhradně ponaszymu. Jaké to bylo najednou psát text česky?
Rozhodně to byla zajímavá změna. Na nějakých českých věcech jsem dělal, spoustu věcí už napsal a některé dokonce i nahrál, ale všechny jsem je dělal jen pro kámoše a řekněme do šuplíku. Ponaszymu dělám hudbu aktivně poslední čtyři roky, napsal jsem a vydal celkem tři alba. Je to nářečí, se kterým jsem od dětství vyrůstal a ve kterém se sám cítím dobře. Říká se, že v každém jazyce, který člověk ovládá, se vyjadřuje a prezentuje úplně jinak. Směrem ke mně to myslím sedí dokonale (usměje se).
Takže teď budeš psát česky i dál?
Už je to asi potřeba. Měl jsem doteď za to, že českou věc nedokážu udělat tak kvalitně jako tu v nářečí, ale spolupráce s Oceláři mi ukázala, že to vůbec nemusí být pravda. Takže jo, mám v plánu v české tvorbě pokračovat.
Jaký tedy máš z tracku 'Unikát v Česku' pocit?
Úplně jiný, než jsem měl z mé dosavadní tvorby. Své alba jsem vlastně nikdy nebral tak, že je budou poslouchat masy lidí. Hudebně jsem se je snažil udělat co nejlépe, ale taky je tady asi potřeba zdůraznit, že je to hlavně satira. Když mě oslovili Oceláři, cítil jsem z jejich strany tíhu očekávání a vážnost. Od začátku mi bylo jasné, že musím udělat něco, co se bude líbit. Vnímal jsem nabídku Ocelářů od začátku jako objednávku na banger a ten jsem se snažil doručit.
Ve tvé dosavadní tvorbě jsi psal ponaszymu satirické tracky o každodenním životě v našem regionu. Hokej je jeho nedílnou součástí, přesto se v ani jedné tvé skladbě nikdy neobjevil. Proč?
Právě proto, že má tvorba byla a je z velké části hlavně satira. Oceláři jsou nejúspěšnějším českým sportovním klubem uplynulé dekády a značkou, na kterou jsou všichni obyvatelé regionu právem hrdí. Zaslouží si vážnou tvorbu, čas na ni uzrál teď.
Jak poznáme, že se track povedl?
Odpoví nám na to lidi, naši fanoušci. Jestli si písničku budou pouštět, to uvidíme na číslech, jestli se z ní stane třeba neoficiální klubová hymna a jestli si lidi budou přát, abych ji hrál na svých koncertech. Tu úplně původní hymnu od Jaromíra Nohavici slyšel tady v regionu snad každý. Kdyby můj track měl jen poloviční úspěch, budu spokojený.
Koncertů budeš mít během léta v regionu hodně. Umíš si track ve svém setu představit?
Jestli se ve WERK ARENĚ chytne, zařadím ho na některém z koncertů úplně na závěr jako přídavek (směje se).
V samotném tracku hostují i dva hokejisté Ocelářů: Juniorští reprezentanti a vicemistři světa Petr Sikora a Matěj Kubiesa. Co na jejich práci říkáš?
Byla to zajímavá zkušenost. Když budu upřímný, neměl jsem od jejich zapojení velká očekávání a byli jsme všichni připraveni spíše na to, že se jejich hlasy ve finálním tracku vůbec neobjeví. A to teď směrem k nim fakt nemyslím vůbec zle. Ve studiu při tvorbě pracujete s lidmi, kteří s hudbou mají zkušenosti, angažují se v ní. V případě Sikiho a Jesy jsme věděli, že rapovat před mikrofonem budou úplně poprvé v životě, jak to asi mělo vypadat? Jenže oni to zvládli skvěle. Ve studiu z nich od prvního setkání vyřazovalo sebevědomí, vůbec nebyli zakřiknutí. V hudbě a zejména rapu je tohle polovina úspěchu. Vystřihli tam tu svojí pasáž z jedničky v podstatě napoprvé, celý track najednou získal na ještě větší autenticitě. To jsme všichni cítili už tam.
Jak vůbec myšlenka je do songu zapojit vznikla?
Byl to nápad, který vzešel z klubu. Vlastně asi docela přirozeně během celého procesu tvorby i vzhledem k tomu, jak postupně narůstala jejich role v týmu a jak nakonec váleli i na juniorském mistrovství světa. Však jsem taky tu jejich sloku do tracku přidával až úplně na závěr. Snažil jsem se ji napsat tak, aby byla svým způsobem ikonická. Aby symbolizovala nejen jejich mladickou drzost, ale taky odpor a vzdor Ocelářů ke všem silným soupeřům. Pasáž „Ví to celé Česko, ví to celá Kanada“ je odkaz čistě na Sikiho i s hromovým „Booo!“, kterým ho s nadsázkou zdraví fanoušci po vstřelené brance. Myslím, že si to nakonec i hudebně pěkně sedlo.
A je to taky krásný dvojsmysl, že?
Přesně tak. V Kanadě myslím vzpomínky na Sikiho pořád budí spoustu fanoušků ze spaní. Kanada ale není jen ta v Americe, Kanadu máme i v Třinci a tam Sikiho drajv a hokejovou kvalitu máme rádi. Když už jsi ale načal téma dvojsmyslů, tenhle není jediný. Mně se líbí i spojení „Město, kaj majstruje Růžička.“ Ve WERKU je majstr šéfem směny tak jako Růža šéfem Ocelářské kabiny. To našim fanouškům nebude třeba vysvětlovat. Fanoušci soupeřů z Čech si ale myslím budou tuhle pasáž spojovat spíše se šesti mistrovskými tituly, ke kterým Růža jako hráč a lídr Oceláře zatím přivedl. Přesně to byl záměr.
Když to všechno shrneme: Bylo těžké napsat písničku na objednávku?
Přemýšlel jsem o ní dlouho a hodně. Přemýšlel jsem o tom, jak by tenhle typ tracku měl vypadat a snažil se inspirovat podobnou tvorbou sportovních klubů doma i ve světě. Když vezmeme český sport, absolutním hitem se v minulých letech stala Rohonyho Letná, která má dnes přesah daleko za hranice sparťanské komunity. Ta je ale na můj vkus - a myslím, že i na vkus třineckých fanoušků - moc měkká. Třinec a celý náš region potřebuje tvrdší muziku.
Souhlasím. Ostatně i ve WERK ARENĚ, na rozdíl od jiných hokejových arén v Česku a ve světě, fanoušci na disco a pop moc dobře nereagují. Hraje se hlavně rock, v rámci regionu je mezi lidmi hodně populární třeba Doga...
Jo, jo, jo! Takhle to vnímám i já. Doga, Kabáti, další české rockové skupiny, tímhle Slezsko žije. Když jsme začali s Oceláři vytvářet track, cílem bylo oslovit primárně mladší, nastávající generaci fanoušků, která dnes poslouchá rap, tak to prostě je. Proto jsem si ale tuhle práci tak užíval, jsem totiž velkým fanouškem obou žánrů a baví mě rock s rapem kombinovat. Skupiny Hollywood Undead nebo dříve Machine Gun Kelly jsou věci, které mě hudebně formovaly. Nedám ale dopustit ani na Route 66 od Dogy nebo Malou dámu od Kabátu. Když se tyhle pecky večer ve správné partě pustí, další den ráno hledám hlas.
Úryvky z tvého textu nakonec doprovází celou kampaň k play off, která by se měla dál prolínat i do příštích sezon. Jaké to je vidět je na billboardech, plakátech a oficiálním klubovém merchi, který budou mimochodem během play off oblékat i samotní hráči?
Tohle je neskutečné a něco, co jsem si na začátku asi vůbec nedokázal představit. Vnímám, že je to určitým způsobem v rámci Ocelářů i revoluce a doufám, že z toho vznikne něco, co bude marketingově skvěle fungovat. Byl jsem u toho, když si hráči mohli trička a mikiny poprvé vyzkoušet a jejich reakce mi udělala radost. Věřím, že se stejně bude líbit i fanouškům.
