Třinečtí hokejisté za sebou mají exkluzivní hokejový věčer: Oceláři si poprvé v extraligové historii zahráli zápas pod širým nebem a před více než jedenácti tisíci diváky na fotbalovém stánku v Bratislavě smetli Kometu Brno jednoznačně 6:1. Mimořádný byl tenhle večer také pro obránce Štěpána Havránka, jehož nevšední sportovní příběh píše další pohádkovou kapitolu.
Pětadvacetiletý bek debutoval v třineckém týmu na podzim a navázal tak na své do té doby jediné dva xtraligové starty v dresu mateřeského Hradce ze sezony 2015/16. Mezi Vánoci vstřelil svou premiérovou branku do sítě Kladna a v pátek večer nastoupil v zahajovací formaci do utkání pod širým nebem. Po boku Martina Marinčina a celé elitní třinecké formace.
"Neskutečně jsem si to užil," soukal pak ze sebe Havránek po utkání. Byl v euforii nejen z výhry, ale také ze splněného sportovního snu, který právě teď pořád prožívá. Vždyť v minulých sezonách to nevypadalo, že by se do nejvyšší české soutěže mohl vrátit a navrch se v ní také prosadit. Ještě tři roky zpátky hrával pravidelně několik sezon pouze třetí nejvyšší soutěž ve Vrchlabí, v minulé sezoně do ni ze Chance ligy sestoupil s Ústím. Až letos díky nabídce z Frýdku-Místku přišel zásadní zlom.
"Já teď doufám, že šanci, kterou mi Oceláři dali, využívám naplno a odvádím to, co po mně lidé v klubu chtějí," říká.
"Někde uvnitř sebe jsem asi musel věřit, že se mi jednou do extraligy podaří dostat. Nějaký malinký človíček ve mně viděl, že se do hokeje vrátím, jinak bych to nevydržel tak dlouho. Spolu s přítelkyní jsme tomu, abych mohl hokej hrát a tenhle sen se splnil, obětovali v posledních letech fakt hodně," zářil Havránek.
Právě vzpomínky na těžké časy i v amatérských soutžěích se mu vybavily, když mezi šlehajícími plameny za doprovodu úchvatné světelné show kráčel na led Tehelného pole, kde dlouhé minuty stál při zahajovacím ceremoniálu na modré čáře. Je jasné, co se mu tam honilo hlavou... "Co tady vůbec dělám?" směje se Havránek.
Ten průchod na led, celá show s lidma. Jak na vás dýchne fotbalový stadion, bylo to neuvěřitelné. A několikrát jsem u toho myslel na to, jak jsem ještě poměrně nedávno hrál ve Vrchlabí. Jenže nějakým způsobem jsem se pak ocitl v první lize, pak ve Frýdku. Všude jsem se snažil na sobě pracovat a najednou přišlo pomyslné laso z Třince," líčí Havránek.
"Pátek v Bratislavě už byla jen taková třešnička. Když jsem viděl, kolik z Třince dorazilo lidí, bylo to něco úžasného. A souvisí to i s pocity při nástupu na led. Přímo před námi jsme totiž na těch obrovských tribunách neviděli nic jiného než červenobílé dresy. Tohle je sen každého hráče."
Havránek v Bratislavě na ledě po boku mnohem zkušenějšího Marinčina odehrál více než patnáct minut. A souhlasí s tím, že to pro něj byla další obrovská zkušenost. "Trenéři mi nějakým způsobem asi důvěřují. Dali mě k Marimu, abych zkušenosti sbíral. Snažím se na některé situace ptát, domlouváme se spolu před každým buly. Jsem rád, že jsem měl navíc možnost s ním na ledě celý zápas zahájit," líčí Havránek a popsal svým pohledem také jednoznačné třinecké vítězství.
"Jsme rádi, že jsme zápas zvládli. Podmínky byly specifické, hlavně když začalo hodně pršet. Museli jsme si při každém střídání umývat plexi před očima, abychom něco viděli. Pak jsme vlezli na led a za pět vteřin už bylo zase mokré. Porvali jsme se s tím statečně, měli jsme dobře nastavené hlavy na zápas. Makali jsme od začátku do konce a hráli přesně to, co jsme potřebovali. Tím jsme dovedli zápas do vítězného konce."
