Jak se vaše angažmá u Ocelářů seběhlo?
Byli jsme nějakou dobu v kontaktu, spád to nabralo v posledních dnech. Seběhlo se to shodou okolností. Asi proto, kde se mužstvo Třince momentálně nachází. Všichni cítíme, že je potřeba nějaký impuls. A klub se rozhodl pro mě.
Zvažoval jste dlouho, jestli nabídku přijmout?
Situace aktuálně samozřejmě není jednoduchá. Na druhou stranu se bavíme o organizaci Třince. Zaprvé jsem tady působil, zadruhé je to organizace s velkou historií. Pracovat tady je velké lákadlo. Kvalita tady je nepopiratelná. Času už není tolik, ale zároveň ho je pořád dostatek. Pokud tomu dáme impuls, jsem přesvědčený o tom, že závěr sezony zvládneme.
Co Ocelářům podle vás ve hře schází?
Když se týmu nedaří a nedává góly, je jasné, že se mluví o koncovce. Poslední období bylo pro všechny hektické, minulé sezony byly extrémně dlouhé. Mohlo se to projevit i v téhle sezoně. Zbývá nám pár týdnů, které je třeba zvládnout. A já věřím, že i když tady mohla být únava z minulosti, semkneme se, najdeme sílu a závěr zvládneme.
Sám jste v Třinci hrál dva roky, jaké máte na zdejší angažmá vzpomínky?
Je to jeden z důvodů, proč jsem tady. Zažil jsem tady jedno z nejkrásnějších období kariéry. V Třinci tehdy byla parádní parta. Mám na to nádherné vzpomínky. Těším se, co mě čeká teď.
Pamatujete ještě starou halu, od té doby se toho v Třinci hodně změnilo, že?
Jasně, klub udělal velký progres a krok dopředu. Stará hala byla specifická, to je jasné. Vývoj celého klubu je ale na české poměry neskutečný. I proto musíme závěr sezony zvládnut. Je to výzva.
Jak organizace funguje jste poznal i díky tomu, že jste měl v třinecké mládeži během tří sezon (2019-22) syna.
Pořád je papírově třinecký, i když teď působí na Slovensku. Má ale svoji kariéru. Mně jde o to, abychom dali správný impuls, pomohli chlapcům v kabině, nastavili správně detaily a zvedli se.
