"Honza Zahradníček udělal velký pokrok. Měl poslední rok na to, aby ukázal, co v něm je, a šanci chytil za pačesy. Šel do sebe a hrál dobře za Oceláře i ve Frýdku- Místku. Je na něm vidět, že se vyhrál a začal si více věřit. Honza na to nevypadá, ale umí si najít nečekaně protihráče a pořádně ho trefit tělem. To bývá strašná rána. Cítím to až tribuně!" uvedl sportovní ředitel Ocelářů Jan Peterek.
Zahradníček je součástí klubu už deset let. "Vůbec to nebylo těžké rozhodnutí. Jsem v Třinci od osmé třídy a cítím se tu jako doma. Nemám důvod měnit klub a organizaci."
Motivuje a inspiruje ho i zážitek z jeho premiérové sezony 2010/11, kdy zblízka pozoroval vítězné tažení áčka. "Vzpomínám si, jak jsme s fanoušky vletěli a naskákali na led. Říkal jsem si tehdy, že bych to chtěl zažít i jako hráč. Už loni se dočkali Kovařčíci, se kterými jsem hrával v Novém Jičíně v jedné pětce. Myšák je stejný ročník jako já a spolu jsme se radovali v třinecké juniorce ze zisku titulu. Přál bych si, abychom zvedli pohár společně i s áčkem."
Zahradníček má s Oceláři doposud tři medaile - bronz s osmou třídou (2011), stříbro se starším dorostem (2013) a titul s juniorkou (2016). Po triumfu se přesunul do Frýdku-Místku, ale skvěle se zhostil šance na turnaji v Davosu, kam vyrazil Třinec během olympijské přestávky v roce 2018. Tehdy trenéry zaujal svým důrazem a po návratu si připsal i debut v extralize mužů. V další sezoně si připsal opět jeden start.
Výrazněji se do sestavy probil až v poslední sezoně, ve 22 utkáních si připsal gól a tři asistence. Získal také dva kladné body ve statistice +/-.
"Cítím, že se zlepšuju. Sbírám zkušenosti a ohromně mi pomáhá, koho jsem měl v Třinci vedle sebe. Milan Doudera, Tomáš Kudrátek, David Musil. To jsou všechno reprezentační beci, hraje se s nimi perfektně. Poslouchám také rady trenérů. Měli by to posoudit oni, ale na videorozborech vidím, že v obranném pásmu přistupuju rychleji a lépe k hráčům. Umím situaci už lépe vyhodnotit. Myslím si, že s poslední sezonou můžu být z osobního hlediska spokojený," těšilo ho.
Ve Frýdku-Místku dosáhl bilance deseti přihrávek ve 25 utkáních. Gól nevstřelil. "Poslední dobou jsem spíše defenzivnější. Mojí předností je důraz, nebojím se hry u mantinelu. Ale chci být více platný i vepředu. Kombinační hra mi není cizí, zlepšil jsem ji díky inline hokeji. Jen to prozatím neumím prodat," vysvětlil. Uvědomuje si, že by měl více akcí zakončovat. "To mi radí i přítelkyně Terezka. Tvrdí, že mám dobrou ránu, tak ať ji používám. Vyzná se, je to mistryně světa v hokejbale. Nemá tak k hokeji daleko, dokáže se mnou rozebírat různé situace. A není první, kdo mi to říká. Slyším to z více stran. Je to věc, na které chci zapracovat," pokračoval.
Znamená to, že v posledních dnech doma hlavně střílí? "Přestěhovali jsme se, tak jsme s přítelkyní zvelebovali byt. To byla hlavní náplň tohoto období. Překvapila mě, jak zastane i chlapské práce. Přiznám se, že je Terezka šikovnější a zručnější než já. Určovala tempo, já se jí jen snažil stíhat a zvládli jsme to spolu vcelku rychle. Pomáhá mi ale i s přípravou na sezonu. Je kondiční trenérkou, spolu jsme chodili v poslední době na inliny nebo jsme si v Třinci zahráli discgolf. Je skvělá, dobře jsem si vybral."
S juniorkou Ocelářů získal titul, v inline hokeji je i mistrem světa
Jan Zahradníček je v Třinci už deset let. Dobře si ale vzpomíná, jak se dozvěděl, že by mohl přestoupit z Nového Jičína k Ocelářům. "Taťka mi oznámil, že má Třinec o mě zájem a že bych mohl za něj hrát extraligu mladšího dorostu. Znělo skvěle, že mě chce takový klub. Tehdy mě poprvé napadlo, že bych se hokejem mohl opravdu jednou živit."
Za největší hokejový úspěch považuje triumf s juniorkou Ocelářů. Tehdy u týmu působil jako asistent kapitána. V cestě za titulem je pro něj nezapomenutelným zážitkem, jak se rozloučili se starou Werk Arenou.
"Na odhady moc nejsem, ale přišlo se podívat asi tisíc lidí. Možná i víc. Áčko už hrálo v nové hale, byli jsme poslední tým, který tam nastoupil. V rozhodujícím čtvrtfinálovém utkání série s Hradcem Králové jsme vyhráli 11:3 a postoupili jsme na závěrečných turnaj čtyř nejlepších týmů. Od té chvíle jsme se vezli na vlně euforie a už nás nešlo zastavit."
V sérii s Hradcem se potkal i Filipem Hronkem, aktuálně obráncem Detroitu v NHL. Spolu se o rok dříve radovali z titulu mistra světa v inline hokeji. "Sympatie a naše kamarádství šly v té sérii stranou. Bylo to vyhrocené, dokonce jsme po sobě i poštěkovali. Nehrálo se proti němu lehce. V kontaktu už nejsme, ale fandím mu na dálku."
Inline hokej stále dělá. "Letošní ročník zrušili, jinak hraju vždy po sezoně extraligu za Nový Jičín. Děkuju Ocelářům, že mi to v každé smlouvě umožňují. Můžu tak v soutěži nastupovat, pokud se zápasy nepřekrývají s klubovými povinnostmi v Třinci," upřesnil. "Je to úžasný sport. Nehraje se v něm do těla a jsem přesvědčen, že mi pomáhá zlepšit kombinační hru a techniku. Bavil mě i hokejbal. Ještě před dvěma roky jsem pomáhal třineckému klubu v baráži o slovenskou extraligu."
Velkou školou si ale Zahradníček prošel po triumfu s juniorkou ve Frýdku-Místku. "Až tam jsem si uvědomil, jak je letní příprava důležitá. Neříká se mi to lehce, ale v mládežnických kategoriích jsem ji trochu šidil. Neměl jsem ji v lásce. Nedělal jsem ji proto vždy naplno, někde si ji zkrátil. To byla chyba," přiznal.
Zodpovědnost bral na sebe. "V poslední době se hodně rozebírá stav mládežnického hokeje. Kritizují se trenéři, ale myslím si, že je to hlavně o nás hráčích. Jakoby v jiných zemích chtěli mladí kluci více. Nevím, zda je to česká mentalita, že třeba polevíme, když se trenér nedívá a nejsme pod dohledem. Ve Frýdku jsem prozřel a ujasnil si, co od hokeje chci, a teď jedu od začátku do konce v plném nasazení. Sedli mi i kondiční trenéři, dnes si dokonce přidávám."K premiéře mu pomohlo, že Matyáš nebral v kině telefon
Jan Zahradníček měl s Frýdkem-Místkem už tři dny po sezoně, když se mu rozezvoněl telefon. Třinci se zranili obránci Tomáš Linhart a Marián Adámek, proto hledal náhradu.
"Večer mezi osmou a půl devátou mi volal pan Kameš (vedoucí mužstva Ocelářů) a začal klasickou otázkou, co dělám. No, chystal jsem se už pomalu spát," pousmál Zahradníček. "Řekl mi, ať se rychle sbalím a že mě nabere Radim Sajbot (tiskový mluvčí) a odveze na zápas do Chomutova. Spěchal jsem na halu do Frýdku pro výstroj a dorazil jsem na poslední chvíli, než ji zavřeli. Moc času jsem neměl, ale nezapomněl jsem na nic," oddechl si.
Do Chomutova dorazili v den zápasu až kolem třetí ráno. "Cesta se protáhla i kvůli počasí, na cestě se tvořily sněhové jazyky. Radim jel ale slušně, dokonce jsem se i prospal. To jsem ještě zůstával v klidu," prozradil. "Adrenalin i nervozita na mě padla až po příjezdu na hotel, v posteli jsem se převaloval. Říkal jsem si, zda vůbec zaberu. Ale povedlo se a ráno jsem vstal normálně na snídani, kterou jsme měli v 7.00 nebo v 7.30." Trenérům se hlásil na tréninku v devět hodin. "Pamatuji si, že skvělou práci odvedli i kustodi. Vybalili mi věci, a když jsem přišel do šatny, měl jsem vše připravené. Jen jsem se převlékl do výstroje," ocenil.
K celé této situaci ani nemuselo dojít. První volbou trenérů byl Jakub Matyáš, který ale sledoval s přítelkyní v kině film a Kamešovi nebral telefon. "Vím to. Nikdy jsme se ale s Kubou o tom nebavili, ani jsem mu nepoděkoval," pokračoval Zahradníček. Do utkání nastoupil jako sedmý bek. "Zahrál jsem si ale více, než jsem čekal, protože se zranil Lukáš Krajíček. Pamatuju si, že v mém prvním střídaní jsem šli do čtyř. Taky jsme ale v utkání vyrovnali z 0:2 a gól na 2:2 vstřelil Ondra Kovařčík šest sekund před koncem zápasu. Snažil jsem se hrát jednoduše a nic nezkazit. Snad se mi to povedlo. Měl jsem ohromnou radost, že mou premiéru viděli i rodiče. Taťka si vzal dovolenou a přijeli s mamkou na otočku. Jen jsme obrat nedotáhli, domácí vyhráli v prodloužení," uzavřel.
