Solidní vstup do sezóny a facka v Pardubicích
Vstup do sezóny vyšel Ocelářům na jedničku. Vyhráli na horkém brněnském ledě, navíc se hned v prvním zápase v novém týmu gólově prosadil Lukáš Krajíček – největší předsezónní posila týmu a nová zářivá hvězda extraligy. Hráč, jehož poslední soutěžní zápas před tímto duelem byl zápas finále Stanleyova poháru. Krajíček tímto gólem načal skvělou sezónu, kdy Třinec nevyhrál jen první, ale i úplně poslední zápas ročníku. První čtvrtina byla z pohledu Ocelářů velmi solidní – ze 13 utkání vyhráli devět a získali 27 bodů. Highlightem první čtvrtiny byl domácí zápas se Spartou – Oceláři po dvou třetinách prohrávali 1:3, ale čtyřbrankovou třetí částí hry převálcovali Pražany a nakonec slavili cennou výhru.
Jak se Ocelářům povedla první extraligová čtvrtina, tak vstup do té druhé byl bídný. Nejprve domácí porážka 0:3 s brněnskou Kometou a hlavně následující debakl 2:9 v Pardubicích. „Výsledek je pro nás krutý. Za to, jak jsme hráli, jsme si to ale zasloužili,“ zhodnotil zápas lakonicky jeden z tehdejších třineckých trenérů Břetislav Kopřiva. Události následujících zápasů a týdnů nakonec ukázaly, že debakl od Pardubic byla užitečná facka. „Šlo o zdvižený varovný prst, vykřičník. Každý zpozorněl. Prohra nám pomohla, abychom měli správné nastavení k týmovému úspěchu. Došlo nám, že samo to nepůjde a že je potřeba pracovat více i dělat věci lépe. To byl hlavní bod a výstup ze zápasu,“ vzpomínal nedávno s desetiletým odstupem tehdejší brankář Ocelářů Peter Hamerlík. (Hamerlíkovy vzpomínky si můžete přečíst – zde.)
Vítězná série, desítka Litvínovu, neúspěšné nájezdy
Oceláři se po direktu v Pardubicích dali herně velice rychle dohromady. Hned po vysoké porážce dokázali navázat sérií výher, když triumfovali šestkrát po sobě. Vítězná série skončila desetigólovým přídělem Litvínovu – Třinec vyhrál 10:1. To se Ocelářům podařilo teprve potřetí v klubové historii a od té doby za další dekádu pouze jednou. Přitom zápas k dramatickému debaklu Litvínova nesměřoval, po dvou třetinách to bylo „pouze“ 5:1. Výsledková katastrofa pro hosty byla dokonána během necelých sto sekund závěrečné třetiny, kdy se postupně trefili Richter, Květoň a Martin Růžička. „Trochu mi to připadalo, že Litvínov poněkud přestal hrát a my jsme utíkali do častých protiútoků. Povedlo se nám proměnit skoro každou šanci,“ zhodnotil třetí pětigólovou třetinu střelec dvou branek z první třetiny a stále člen kádru třineckého týmu Erik Hrňa.
Po výsledkově úspěšném období následoval slabší přelom listopadu a prosince, kdy Oceláři z osmi zápasů vyhráli dva a hned pět ztratili v nájezdovém rozstřelu. „Z výsledku jsem zklamaný. Stalo se nám už podruhé, že jsme takto ztratili zápas. O nájezdech raději ani nemluvím, ty jsme prohráli snad poosmé,“ znělo chmurné hodnocení Břetislava Kopřivy po páté prohře v nájezdech během necelých tří týdnů. Oceláři si z toho vzali zřejmě ponaučení i do jarního tažení v play off, kde všech dvanáct slavných výher směřujících tým za premiérovým titulem nenechali dojít do prodloužení, natož nájezdů, uhráli je v normální hrací době a dokonce všechna vítězství s výjimkou druhého čtvrtfinále s Litvínovem byla o dvě a více branek!
Domácí válec a cesta k prvnímu Prezidentskému poháru v klubové historii
Od vánočních svátků měli Oceláři na programu přesně deset domácích zápasů. V devíti z nich dokázali na ledě staré Werk areny vyhrát, výjimkou byl druhý zápas s Litvínovem, který se hrál pod Javorovým. Třinečtí zhruba měsíc před tím, než měli se stejným soupeřem zahájit vyřazovací boje, podlehli Litvínovu 1:3. Třinec v těchto deseti zápasech nasbíral 25 bodů při skóre 47:20.
Oceláři na Štěpána vyhráli nad Českými Budějovicemi v neoblíbeném nájezdovém rozstřelu, před Silvestrem v prodloužení zdolali karlovarskou Energii. Po Novém roce z Třince s prázdnou odjížděli budoucí soupeři ze semifinálové a finálové série play off – pražská Slavia (3:5) a v derby pod Javorovým dostal klepec úhlavní rival z Vítkovic (1:6). Následně Oceláři doma zdolali Kometu, díky drtivé první třetině Mladou Boleslav a s debaklem z Třince odjížděl i Zlín (1:7). Nejlepší výkony ale třinečtí hráči koncentrovali do posledních dvou domácích utkání základní části – Třinec ve strhujícím zápase zdolal Liberec (5:0) a následně i Plzeň (4:0). Peter Hamerlík si dva po sobě jdoucí shot-outy vysloužil 65 těžkými zákroky.
Právě po utkání s Plzní hlasatel nejprve ohlásil, že se další zápasy jedenapadesátého kola vyvíjejí pro Oceláře nepříznivě a domácí hráči tak ještě nemají jistý zisk trofeje za vítěze dlouhodobé části sezóny. Za malý okamžik se tyto zprávy ukázaly být mylné, tým se vrátil po chvíli na led a mohl oslavit dílčí úspěch v náročné sezóně s vděčnými fanoušky v ochozech staré třinecké arény. „Myslím si, že dnes jsme hráli nejlepší letošní zápas doma, celé utkání jsme výborně bruslili a kluci opravdu svědomitě šli za tím vítězstvím. Samozřejmě tímto to nekončí, spíše teprve začíná – máme před sebou velké úkoly!“ hodnotil trochu vizionářsky poslední domácí zápas před play off trenér Kopřiva.
Individuální statistiky, lídři týmu
Nejvýraznější tváří Ocelářů v základní části byl Martin Růžička. Ten v týmu zpod Javorového působil v sezóně 2010/11 druhým rokem a druhým rokem se umístil na špici týmového hodnocení ofenzivního přínosu. Zatímco o rok dřív kanadské bodování týmu vyhrál Ladislav Kohn a Růžička byl druhý, ve vítězné základní části 10/11 se největším přínosem z hlediska počtu branek a asistencí prezentoval právě Martin Růžička – v 51 zápasech nastřílel 24 branek a připsal si 26 asistencí, podílel se tedy na 50 gólech. Základní část Růžičku výborně připravila na play off, kde svými výkony trhal extraligové rekordy.
Složení útočných formací Ocelářů se v průběhu sezóny vyvíjelo. Zatímco na začátku sezóny ještě fungovalo spojení z dřívějšího ročníku mezi Kohnem a Růžičkou, na konci play off máme všichni zafixovanou útočnou trojici Růžička – Bonk – Varaďa. V základní části fungovalo i spojení mezi Růžičkou, Polanským a Květoněm, dvojice Varaďa s Bonkem nastupovala s Vojtěchem Polákem. Adamský zase odehrál spoustu zápasů s Peterkem, „dvojčata“ Adamský – Polanský se dala dohromady až o několik sezón později. Obrana stála na zkušenosti a kvalitě Lukáše Krajíčka, ofenzivním příspěvku jiného Lukáše Zíba a Josefa Hrabala. Defenzivní úkoly pomáhali spolehlivě plnit Seman, Hudec nebo Richter, vedle Lukáše Krajíčka odehrál řadu zápasů Martin Lojek. V brance plnil roli jedničky Peter Hamerlík, který šestkrát z 34 utkání nedovolil soupeřům skórovat ani jednou, pozici náhradníka měl Martin Vojtek, který i z této pozice nastoupil do téměř dvou desítek zápasů.
Martin Růžička se v průběhu sezón, které za Třinec odehrál, vyprofiloval v krajně nebezpečného ofenzivního hráče a držitele několika rekordů nejen třinecké extraligové historie. Růžička ve své kariéře nastřílel v základní části celkem osm hattricků, ale na ten úplně první čekal až do druhé sezóny ve třineckém dresu – poprvé se dočkal v sezóně 2010/11, kdy dal tři góly na domácím ledě ve čtvrtém kole Kladnu. Na destrukci Středočechů se podílel třemi góly do 26. minuty – hned v první minutě otevřel skóre a následně přidal další dvě branky na počátku druhé třetiny, Růžička tak mohl se svými spoluhráči oslavit první třígólový večer za Oceláře.
Autor foto: Marian Ježowicz
