Není to klasické sbohem. Oblíbená bratrská dvojice, která se v organizaci Ocelářů z mládeže prokousala až ke třem mistrovským titulům v Tipsport extralize, se sice s Třincem loučí, ale všichni věří, že jen prozatím. Odchovanci klubu Ondřej a Michal Kovařčíkové po rovné dekádě poctivých služeb opouštějí WERK ARENU a míří za vysněným angažmá do Finska.
"Vždycky pro mě bude Třinec varianta číslo jedna," líčí pro klubový web Michal a Ondřej ho okamžitě doplňuje: "Jednou se sem do Třince doufám vrátíme jako hokejisté, kteří budou ještě lepší než teď, kteří tady budou klíčoví hráči," říká odhodlaně.
Nechybělo moc a návrat Kovařčíků do Třince mohl přijít rychleji, než se čekalo. Jejich nový tým Jukurit Mikkelin z finské nejvyšší soutěže ale nakonec na základě středečního losu Champions Hockey League v základní skupině evropské soutěže narazí na Spartu.
Kovařčíkové v posledním svém dvojrozhovoru před odchodem do Skandinávie vzpomínají na nejkrásnější okamžiky s Oceláři a vysvětlují, proč se rozhodli zkusit štěstí zrovna v Jukuritu.
Byli jste hodně nervózní při sledování losu CHL?
Ondřej: Zrovna jsme si asi dva dny před tím říkali, jak krásné by bylo si zahrát Ligu mistrů tohle léto v Třinci. Jaké to asi je sem do WERK ARENY přijet v dresu soupeře. Díval jsem se kvůli tomu na los i živě, ale bohužel nám nakonec osud nepřál.
Michal: Strašně moc jsem si to přál, bylo by to zajímavé a pravda, asi trošku zvláštní, ale třeba nám to vyjde a zahrajeme si s Jukuritem proti Třinci ve vyřazovací části soutěže.
Sedíme teď spolu na vrátnici WERK ARENY, vás čeká trénink a na sobě máte klubové věci. Dochází vám, že po letech Třinec už zanedlouho na nějaký čas opustíte?
Ondřej: Musím říct, že tohle je hodně zvláštní. Já jsem tady celý dospělý život, když nebudu počítat partnerskou organizaci ve Frýdku, nehrál jsem za jiný klub. Nezažil jsem nikdy změnu týmu, prostředí, prostě žádné takové velké stěhování. Abych byl upřímný, mně to asi ještě tolik nedochází...
Michal: Já jsem tady v Třinci, pokud dobře počítám, jedenáct let. No a teď tahle kapitola končí, aby něco nového a hezkého zase mohlo začít. Uvidíme, jestli se tahle naše finská výzva protáhne na déle než dva roky, nebo jestli se do Třince zanedlouho zase vrátíme.
Když jsem se dozvěděl, že odcházíte do stejného klubu, hned mě napadlo, že si jeden bez druhého evidentně neumíte hokej představit...
Ondřej: Přitom jsme už byli připraveni, že se od příští sezony rozdělíme. Jenže on se ozval Jukurit, chtěl nás oba dva a to byl nakonec asi ten nejdůležitější impuls, proč jsme na jeho nabídku kývli.
Michal a Ondřej Kovařčíci, není to už docela slušně zavedená hokejová značka?
Michal: My nejsme značka. My jsme takový akční hokejový packet. Jedna plus jedna.
Olli Jokinen čeká, že budeme opory týmu
Měli jste teda v průběhu sezony každý z vás více nabídek a vzali tu, kde vás chtěl klub společně?
Ondřej: Ani ne... Ono by to takhle asi i bývalo bylo, ale Jukurit se ozval docela brzo a po rozhovoru s tamním trenérem Olli Jokinenem už jsme byli oba rychle přesvědčeni, že na nic jiného čekat nebudeme.
Co vám bývalý slavný hráč a budoucí trenér osobně řekl?
Ondřej: Hlavně nám vysvětloval filosofii týmu. Popisoval, jak chce, aby Jukurit hrál, jaké je v klubu i kabině nastavení. Byli jsme se už ve Finsku krátce podívat a tamní prostředí se nám moc líbilo. Nejdůležitější ale je, že bylo cítit, že nás tam fakt chtějí. Neodcházíme do Finska nic zkoušet, odcházíme tam hrát do systému trenéra, kterému se náš hokej líbí. Alespoň takhle jsem si jeho slova přebral já.
Michal: Od začátku jsme věděli, že jestli odejdeme do zahraničí, budeme to směřovat do Finska. Jiné možnosti by teď asi i vzhledem k situaci ve světe stejně nebyly. Finsko je navíc super cesta, jak se hokejově zlepšit. Vnímám to jako angažmá, které nám v kariéře může jenom pomoct. Chceme se posunout hokejově i lidsky, poznat nové lidi a podívat se, jak se hokej dělá i někde jinde než v Třinci.
A myslíte, že se s ohledem na tři mistrovské tituly v řadě, někde dá hokej dělat lépe?
Ondřej: Třeba se na to takhle budeme taky koukat, až nám za dva roky skončí ve Finsku smlouva, ale aspoň nebudeme kroutit hlavami a litovat, že jsme to nezkusili. Já vždycky chtěl ve Finsku hrát, od Lukáše Jaška a dalších kluků jsem slyšel na tamní ligu jen super reference, fakt se na to těším.
I na tlak, který na vás coby cizince, bude ve Finsku vyvíjen?
Michal: Nesty (Andrej Nestrašil) nám říkal pořád dokola, že teď už budeme improti, že to bude jiné. Cítím to, i když mám z nových spoluhráčů zatím dobrý pocit.
Ondřej: Já se na to připravoval celý rok. (směje se)
Mně trošku přijde, že se na to připravoval i Andrej Nestrašil. Na pódiu během Hutnického dne vám řekl, že jemu je jedno, s kým bude příští rok hrát, že on si své spoluhráče najde, ale prý co vy...
Ondřej: To on sice říká, ale uvidíte, jak mu bude smutno! Ale když to vezmu vážně, dost nám během téhle sezony svými zkušenostmi pomohl. Připravoval nás na to, že ve Finsku budeme muset být lídři a táhnout tým. Celý rok nás nabádal k tomu, abychom si víc věřili a na nic nečekali. Abychom tam ukázali to nejlepší z nás. Vezmeme si ta slova k srdci.
Michal: Říkal, že když se ve Finsku nebude dařit týmu, odskáčeme to my. To byla milá rada.
Klíčoví hráči mistrovských play off
Na druhou stranu, pro vás je to v kariéře dost zásadní zlom. Nechci říct, že jste v Třinci neměli důležitou roli, ale přece jen ty klíčové momenty, přesilovky i závěry zápasů hráli jiní...
Ondřej: Trenér Jokinen nám přesně tohle zdůraznil, evidentně totiž viděl spoustu našich zápasů. Říkal, že doteď bylo všechno super, ale od nové sezony to bude jinak. Máme hrát přesilovky i oslabení, tlak na nás vyvíjen bude. Doufám, že se na tamní hokej co nejrychleji adaptujeme.
Mně teda přijde, že se tlaku bát nemusíte. Mám pocit, že když budete na Třinec vzpomínat, stejně si dycky vybavíte ty nejtěžší zápasy play off, kde vaše výkonnost šla výrazně nahoru. A spoustu takových zápasů jste taky dokázali společně rozhodnout...
Michal: Během základní části jsme holt od trenéra měli jasně dané úkoly a pozice v týmu, většinou až v play off, kdy už nebylo na co čekat, a my hráli líp, jsme nakonec dostávali i víc prostoru to ukázat.
Ondřej: Jenže já se na začátku každého play off prostě cítil dobře, líp než v jakékoliv základní části. Nevím, jestli to je shoda náhod, že jsem vždycky chytil formu, nebo je to tím, že mi vyhovuje rychlejší a důraznější hokej, který se v zápasech o všechno hraje. Letos jsem tolik bodů třeba neměl, ale lidé nám po zápasech říkali, že naše lajna je nejlepší a Nesty nás v tom sám ještě utvrzoval. Držel nás hlavama nahoře a i díky němu jsme si věřili. A věříme si i teď.
Přitom sebevědomí byl váš největší problém, ne?
Ondřej: Můj jo, já po každém střídání na sobě hledal chyby, i když jsem zrovna žádné nedělal a pak tam seděl s hlavou dole. Některé věci jsem si prostě bral asi víc, než bych si je brát měl. Dobře si uvědomuju, že v zahraničí musím být v tomhle silnější a i když se to třeba neposlouchalo moc hezky, měl v tomhle Nesty pravdu. (usměje se).
Tak pojďme k těm nejkrásnějším momentům... Když se vás ve Finsku budou na Třinec ptát, na co si vzpomente jako první?
Michal: Na osmdesátou sedmou minutu pátého finále v Liberci, kde jsem měl jen asistenci, ale Ondra ten zápas díky ni rozhodl a tím nás nasměroval k titulu, v lajně byl s námi ještě Aron Chmielewski a byl to krásný gól, díky kterému jsme vyhráli zlomový zápas série, vedli 3:2 na zápasy a doma už ten první ze tří titulů nepustili.
Ondřej: Stoprocentně! Pro mě je ten zážitek o to silnější, že jsem celé play off nemohl dát gól. A to jsem měli tolik šancí! Kdybyste věděli, jak já se tím trápil, ačkoliv mi tenkrát každý říkal, ať nevěším hlavu, že gól dám, až přijde ten správný čas.
Michal: Ta série byla strašně těžká. Pamatuju si chvíle před úplně prvním zápasem, série začínala v Liberci a já si říkal, že tam nemůžeme vyhrát. Koukal jsem na jejich soupisku a viděl fakt silný tým, paradoxně nás možná trošku podcenili a právě ten první zápas celé série byl nakonec asi nejnažší. Vyhráli jsme tam a začali si věřit. No a zrovna po tomhle zápase se mě novináři na bráchu ptali, prý proč nedává góly... Říkal jsem jim, že se ještě budou divit, jak důležitý gól dá.
Ondřej: Asi to lidi přivolali, byl to krásný zážitek. A taky důkaz, jak moc je hokej vrtkavý, pamatuju si totiž i chybu, kterou jsem udělal na začátku toho prodloužení. Liberec měl díky ni obrovskou šanci, ale dobře to pro nás dopadlo.
Pamatuješ si Ondro na svůj hattrick v Třinci?
Ondřej: No jakby ne, vždyť byl jen jeden jediný! Akorát se o něm moc nemluvilo, protože...
...David Cienciala v tom zápase, sedmém čtvrtfinále s Pardubicemi na jaře 2018, nasbíral sedm asistencí. Další krásný moment třinecké historie, na kterém jste se přímo na ledě podíleli...
Michal: Já hrál ten zápas s nima v lajně a měl jsem jednu nahrávku, to je strašné! Vždycky jsem buď odjel střídat dřív, nebo naopak na led ještě nestihl skočit. Úplně si vzpomínám, jak mě to štvalo. Běželo posledních pět minut, brácha už měl dva góly, Činel šest nahrávek a já jako třetí hráč téhle trojky nic. Zlomil jsem to až těsně před koncem v akci, kde měl Činel sedmou asistenci a brácha uzavřel hattrick. Vtipné, že jsem tenkrát snad chtěl puk vracet Činelovi, ale sjel mi z čepele přímo bráchovi do střely...
Ondřej: Lidi si pak ze mě dělali srandu, že z takového hattricku nemůžu mít radost, když si na něj stejně nikdo nebude pamatovat. Ale já radost měl, velkou. Nejen za sebe, ale i za Činela, který tady toho s námi odehrál fakt hodně.
Teprve doceníme, co jsme tady dokázali
Oba jste se s Třincem loučili proslovem v kabině na Spartě bezprostředně po zisku třetího titulu, a to dost emotivním proslovem, který vedl Michal. Pochválil spoustu spoluhráčů, nevšedním způsobem ocenil i končící trenéry. Těm co v té kabině byli, se ta slova líbila...
Michal: Jo, lidi říkali, že jsem měl hezký proslov. Chtěl jsem to trošku odlehčit, ať se kluci i zasmějou. Vlastně nevím, kde se to ve mně vzalo.
Ondřej: No, kde asi? Dal sis na ledě tři pivka a už jsi byl v náladě (směje se).
Mně osobně se nejvíce líbila pasáž o tom, že nejkrásnější na tom všem bude, až si všichni uvědomíte, jak velké věci jste v Třinci v posledních letech dokázali...
Michal: To bylo hodně spontanní, ale myslím si to pořád. Minulý týden jsem si ten šestý zápas pustil znovu ze záznamu, doma u televize, totálně na pohodu, a tam mi to asi pomalu začínalo docházet, když jsem poslouchal, s jakou úctou a respektem o nás mluví televizní komentátoři. Srovnávali nás se Vsetínem, který měl přitom tým nabitý nejlepšími reprezentanty v Česku. Neměl tým z hráčů, jako jsme my.
Ondřej: Vyhrát titul třikrát za sebou je myslím při dnešním rozložení sil v extralize neskutečné! Ale víte, co je nejlepší? Že já na začátku letošního play off vůbec neuvažoval o tom, že by to mohlo dopadnout jinak. Je jasné, že má člověk občas blbé období a pochybuje, ale já na začátku čtvrtfinále věděl, že vyhrajeme titul. My takhle byli nastavení, trenér nás za tím vedl od prvního zápasu sezony. Pamatuješ si, Michale, jakými slovy končila první porada před každým soupeřem?
Michal: Vyhrajeme čtyři zápasy a jdeme dál.
Ono to zní tak jednoduše, jenže to teď asi budete muset přenést i do Finska...
Michal: Už nám tam říkali, že by chtěli, abychom do Jukuritu z Třince přivezli hlavně naši vítěznou mentalitu. Naposledy měli super základní část, ale vypadli v prvním kole play off. Tak snad se nám povede tuhle kulturu v klubu změnit.
Cítíte, že mentalitu vítězů v sobě máte?
Ondřej: Jak jsme tady v Třinci tak dlouho, tak si to asi ani neuvědomujeme. Ale já věřím, že jo...
Jak se to projevuje?
Ondřej: Až se nás tam někdo zeptá "What it takes to win?!" (Co je potřeba k vítězství?), vím, co odpovím. Prostě neexistuje vypustit trénink, střídání, ani zápas. Vůbec žádný, jedno jestli první nebo poslední kolo. Protože ať už základní část dopadne jakkoliv a hokejisté rádi používají fráze, že play off je nová soutěž, není to pravda.
Michal: Přesně. To jsme se naučili během těch vítězných let v Třinci. My jsme totiž před play off nikdy nic měnit nemuseli, hráli jsme stejně od prvního zápasu základní sezony do toho posledního finálového, a u toho sledovali, jak soupeři hráli v sezoně a vyřazovací části jinak. Nevím, jestli to takhle jde...
Na co se do Finska těšíte?
Ondřej: Minulý týden jsem přebíral svůj byt, koukám do koupelny a tam byla sauna! To je příjemné, super, ale ze všeho nejvíc se stejně těším na tu změnu. Cítil jsem, že už po těch letech potřebuju změnit prostředí. Byl jsem ve Finsku minulý týden, sice jen pár dní, ale už stejně cítím zápal, jiskru a novou motivaci dokázat sám sobě, že na to mám. Chci to dokázat hlavně sám sobě.
Michal: Souhlasím, mám to stejně. Sám sobě chci dokázat, že můžu hrát lepší hokej, že to někde ve mně je. A že, až se jednou budu vracet do Česka, nejlépe tady do Třince, který navždy bude mou první variantou, budou ve mně lidé vidět klíčového hráče týmu.
Ondřej: Kéž bychom se sem jednou vrátili. Já jsem tady doma, mám to tady rád a moc nemusím velké životní změny, i proto je Finsko pro mě velká výzva, nicméně přijít musela. Bude mi sedmadvacet, už nechci být ve škatulce mladších hráčů, kteří se vezou na jedné lodi s těmi nejlepšími. Odcházím do zahraničí, aby se ze mě stál hráč, který takhle jednou bude táhnout ostatní.
Michal: Cítím, že v Třinci nám to vedení klubu přeje, rozloučili jsme se krásně.
Aby také ne, v Třinci jste odvedli kus dobré práce a teď se před vámi otevírá zasloužená šance zažít v životě něco nového...
Ondřej: Marek Chmiel (výkonný ředitel) nám říkal, že všem hokejistům, kteří z klubu v létě do zahraničí odcházejí, s nadsázkou říká, že se s nimi v listopadu rád znovu v Třinci uvidí. Ale nám to prý říct nechtěl, protože nám hezké angažmá ve Finsku upřímně přeje a byl by prý rád, abychom se tam prosadili. Věřím, že ve Finsku budeme i skvělou vizitkou pro klub. Zrovna včera jsme se o tom s bráchou bavili v autě, vždyť my jsme produkt hokejistů jako z nějaké učebnice. Prošli jsme v klubu dorostem, juniorkou, pak druhou a první ligou na farmě, nakonec se probojovali do extraligového týmu a vyhráli s ním tři tituly.
Michal: A já u toho přemýšlel, jestli tady někdy byl v Třinci někdo jako my? Třeba Lukáš Jašek odešel nejprve do Liberce, prostě to do zahraničí vzal ještě přes jeden jiný klub. My to bereme napřímo a je neskutečné, jak krásně nám to nakonec osud namaloval. V dorostu jsme byli druzí, s juniorkou jsme titul vyhráli, Frýdku jsme pak pomohli k postupu do první ligy a hned v první sezoně tam udělali play off, což se znovu povedlo až teď s odstupem let. No a pak byly ti tituly v Třinci... Když o tom mluvím, běhá mi mráz po zádech.
Ondřej: Souhlasím, byly to krásné roky, ale teď je čas jít dál. Třinci za všechno moc děkujeme. Teda alespoň zatím, protože věřím, že se sem jednou znovu vrátíme.
Ú | MICHAL KOVAŘČÍK (25)
— Michal Samiec (@MichalSamiec) May 4, 2022
🔴 Debut: 21. února 2016, TRI-LIT 3:0
🔴 7 sezón v Třinci
🔴 Z.Č.: 223 zápasů, 88 (36+52)
🔴 P-off: 64 zápasy, 22 (13+9)
🔴 Celkem: 287 zápasů, 110 (49+61)
🥇🥇🥇🥈
(6/6) 🧵 pic.twitter.com/lYUEYw09pK
