Rozhodnutí dvě vteřiny před koncem, to bylo asi hodně o štěstí, že?
Dá se říct, že to bylo o velkém štěstí. Do kotouče jsem plácl otočený zády k brance. Jeden z našich hráčů, který stál za brankou, zvedl ruce. Až tehdy jsem věděl, že padl gól. Za vítězstvím jsme si ale šli, je jedno, jestli ta branka padla dvě vteřiny před koncem. Škoda, že nepadla dřív, ale nakonec jsme byli odměněni.
Ale byl to dobrý zápas, ne?
Vyhrálo se, takže dobrý zápas. Góly jsou určitě příjemné, ale když se nevyhraje, tak jsou k ničemu. My potřebujeme body, víme, o co hrajeme a jaké jsou naše cíle. O to důležitější jsou body z domácího ledu. Pár zápasů jsme tady prohráli, o to cennější ty výhry jsou.
Dlouho to ale vypadalo, že ty góly tam nechtěly padnout. V čem byl problém?
Netrefovali jsme branku, brankář pochytal hodně pokusů. Za vítězstvím jsme si šli od začátku utkání, byť se zápas nevyvíjel v náš prospěch. Bylo to o tom, abychom hráli celých šedesát minut. Naštěstí to tam na konci padlo, my tomu věřili celou dobu. Když stále věříte a dáváte tomu úplně vše, tak se vám to může podařit. To byl přesně náš případ.
Tým je pochválen, co vlastní výkon?
Od toho tady jsou trenéři a novináři. Kdy jsem naposledy dal branku, to si upřímně ani nepamatuji. Za to jsem samozřejmě hodně šťastný, posune mě do další práce, abych na tento výkon navázal. Musím na sobě dál pracovat a makat na sto procent. Hokej není o střílení branek, ale hlavně o tvrdé práci. Odměna se pak dostaví.
Jak bylo těžké u druhé branky ten puk dotlačit do branky?
Bylo to úplně naslepo. Puk se od brankáře odrazil ke mně, já do toho jen plácl. Takový ale dnešní hokej je. Když nedáte branky z přesilovek nebo velkých šancí, tak se musíte tlačit do branky a dát takové špinavé góly.
Foto: Zenon Kisza
