Oceláře trápí marodka. Chřipka kosí jednoho hráče za druhým, trenéry to ale zatím rozhodně nemusí mrzet! K dispozici totiž mají Martina Koudelku, už čtyřiatřicetiletého útočníka prvoligového Hradce Králové. Urostlý forvard toho v extralize příliš neodehrál, přesto to na ledě není vůbec znát. Martin Koudelka příchuť extraligového hokeje ochutnal naposledy na jaře roku 2009, kdy v play-off vypomáhal mateřským Pardubicím. Většinu ze svých 254 startů v nejvyšší české soutěži ale posbíral v devadesátých letech.
V Třinci Koudelka vytvořil silnou formaci s Davidem Ostřížkem a Bryanem McGregorem, čtvrá formace Ocelářů rázem nebyla jen udržovací, ona byla i úderná! "V mém věku jsem si tu spíše přišel jen zavzpomínat na to, co jsem před dávnými lety sám prožíval. Hlavně, aby se mi určitým způsobem povedlo zaskočit nemocné spoluhráče," říká hradecká opora s velkou rezervou.
Martine, jak se zrodilo vaše střídavé působení v Třinci?
Ono už je to dávno dané. Jezdí k nám už delší dobu vypomáhat do Hradce obránce Vágner, takže to byl takový revanš. Tady ty pětky jsou ale našlapané, nebyl nikdo nemocný, tak mě nebylo potřeba.
Jaké jsou vaše pocity ze zápasů za Oceláře?
Však jsou druzí že jo. Jsou tady samí bombarďáci, je těžké se zde prosadit. V mých letech jsem si sem přišel spíše jen obnovit to, co jsem před dávnými lety taky sám zažíval a hlavně nějak určitým způsobem zaskočit zraněné hráče.
V pátek druhý zápas - první branka...
Paráda! V Plzni jsem měl taky šanci, ale prohráli jsme. I kdybych toho góla dal, asi by to bylo stejně k ničemu. Oproti tomu dnes jsem dal góla před domácími diváky, v derby, při výborném výsledku a výkonu. Fantazie!
Chtěl byste v Třinci zůstat do konce sezóny?
Na to je těžké úplně odpovědět. To cestování je pro mě namáhavé. Hraju zároveň i za Hradec, dneska jsem se zase přesouval 300 kilometrů do Třince. Alespoň mi můj klub vychází vstříc a mám určité úlevy. Hodně bude v tomhle ohledu záležet i na trenérech a vedení Ocelářů. Když by byl zájem, tak samozřejmě nemůžu odmítnout. Hrát extraligu by bylo super.
Nastupujete ve čtvrté pětce, od které se nikdy příliš nečeká. Přesto to v pátek na ledě poznat nebylo...
Je to tak. Je pravda, že tam chodíme jen vyloženě vypomáhat, aby si kluci odpočali, když chodí na oslabení a přesilovky, tak tam občas jdeme my s jasným cílem hlavně neinkasovat. Je ale pravda, že možná soupeř na nás díky tomu nedělá takový tlak a to nám může pomáhat.
A Vítkovice jste v mnohých chvílích drtili v pásmu...
No právě! Spoluhráči jsou mladí, Ostřížek tam lítá a já můžu dělat takového toho klidného centra. Občas jim tam pochytám pozičně nějaké hráče a může to být super.
Kdy jste se vůbec dozvěděl, že budete znovu hrát za Oceláře i v pátek?
Dozvěděl jsem se to den před utkáním, když jsme jeli do Chomutova s Hradcem. Řekli mi, že zase pojedu do Třince, a protože hrajeme v pondělí zase s Ústím a bude to našlapné, tak mě s Chomutovem nechali sedět. Přecejen v mých letech hrát čtyři urkání ve čtyřech dnech už není jednoduché.
Budete s Ústím už hrát znovu za Hradec?
Naštěstí Ústí přijede k nám, takže ušetřím další kilometry. Zítra si s Ústím zahraju, dáme si je a bude (směje se).
A v pátek zase šup do Třince proti Kometě...
To už je zase na Třinci, když bude chtít, určitě budu k dispozici!
