Poněkud pomalejší vstup do utkání, ale branka na konci třetiny favorita zdravě nakopla...
Viděl jsem, že na kostce svítí zhruba patnáct vteřin do konce, chtěl jsem to zkusit. Musím pochválit Adama Rufera, který mi poslal pas, otevřel se tam prostor, váhal jsem, jestli střílet nebo zakončit bekhendem. Pokud bych střílel, asi by to gól nebyl, musel jsem jít do kličky.
Druhý extraligový gól, ale první před domácím publikem. Zadarmo to asi nebude, že?
Něco mě to bude určitě stát, s tím se počítá. Dát gól doma - to je nádherný pocit, těžko k tomu říkat něco víc.
David Cienciala cloní v předbrankovém prostoru. foto: Marian Ježowicz.
Soupeř vás dlouho trápil, Slavia v úvodu vůbec nepůsobila zakřiknutým dojmem...
Proti takovým soupeřům se hraje těžko, Slavia dnes asi neměla co ztratit. Možná jsme je ale ze začátku trochu podvědomě podcenili. Hráli urputně, ale od druhé třetiny začali trochu propadat a začali jsme přes ně jezdit.
Do třetí třetiny jste vstupovali s poměrně bezpečným náskokem, nehonily se hlavou myšlenky na úsporu energie kvůli zítřejšímu utkání?
Určitě si nemyslím, že bychom šetřili síly, stále jsme chtěli hrát nadoraz, naštěstí se povedlo zápas dovést do vítězného konce.
Čtvrtý útok dnes dostal poměrně dost prostoru, za důvěru se odvděčil tím nejlepším způsobem...
Naše lajna se snaží hrát vždy naplno, protože nemáme moc ice-timu. Každé střídání musíme ukázat to nejlepší, co umíme. Chceme být pro soupeře nepříjemní, dělat tam trochu "bordel". Na led chodíme hlavně neinkasovat, když se ale podaří gól, je to skvělé. Dnes jsme opravdu dostali víc času, za což trenérům děkujeme.