Nájezdy jsou naší slabou stránkou, míní Radek Bonk
Jako první se k utkání vyjádřil hráč poraženého Třince, a to zkušený Radek Bonk. Sám byl po zápase zklamán, dle jeho slov si Oceláři brousili zuby na více bodů než na pouhý jeden. „Viděli jsme vyrovnaný zápas, chtěli jsme samozřejmě vyhrát a urvat víc. Bohužel jsme se dopustili slabších chvil a soupeř našeho zaváhání dokázal využit,“ lituje Bonk, který žehral na špatné dvě třetiny. Teprve až v té třetí přišla na řadu velká zbraň hostů, a to obávaná ofenziva: „Myslím si, že jsme zde měli na výhru a tři body. V poslední části to bylo z naší strany hodně útočné, Kometu však podržel Sasu Hovi, jemuž se utkání hodně povedlo,“ chválil brněnského muže s maskou Radek Bonk.
Třinec je momentálně druhý za Vítkovicemi, hostující útočník ze ztráty první pozice nedělá rozhodně žádnou tragédii. „Chceme v každém zápase vyhrát, to je jasné. V Rondu jsme mohli vzít domácím tři body, ale bohužel nám to tam v poslední době moc nepadá a navíc, když proti sobě máte dobrého gólmana, je to o to více těžké. Každopádně, když se podivám na postavení v tabulce, druhé místo je také dobré. První pětice je poměrně vyrovnaná, za pár kol to může být zase jinak,“ upozorňuje na malé bodové rozestupy v extraligové tabulce ostřílený borec z Třince.
Radek Bonk patřil v duelu s Kometou k nejlepším.
Oceláři padli pošesté v sezóně na samostatné nájezdy, kde hledat příčinu nezdaru v této doplňkové soutěži? Například ve stresu? „Myslím si, že ne. Každý trénink samozřejmě nájezdy pilujeme, cvičíme je, kolikrát je to pochopitelně o štěstí. Ovšem musím říct, že nám to teď prostě nejde, ztrácíme takto zbytečně body, mohli bychom jich mít o osm víc. Jediný recept vidím pouze v tom, že musíme pracovat a zlepšit se. Věřím, že to příště bude lepší. Raději bych ale bral plný bodový zisk,“ dodává Radek Bonk a pomaličku usedá do zasněženého autobusu.
Vyškov? Sakra to už je let
Druhým respondentem a zástupcem hostující soupisky byl nestárnoucí Martin Vojtek. Ten působí dojmem bouřliváka a zároveň velkého pohodáře. Před rozhovorem musela proběhnout nejprve jeho oblíbená cigaretka na uklidnění a poté velice příjemný rozhovor, který mimo jiné zabrouzdal i do daleké historie. Nejprve přišlo na řadu klasické hodnocení pátečního klání. „Divákům se utkání muselo líbit. Myslím si, že bylo vysoce nadprůměrné, jen je škoda, že si domů vezeme pouze bod,“ mrzí jej porážka na horké brněnské půdě.
Stejně jako Bonk, tak i Vojtek přemýšlí o tom, proč hráčům nejdou nájezdy. Přeci jen šest proher v této dovednosti nebude zřejmě dílem náhody. „Asi nemáme někoho takového jako je Kamil Brabenec (úsměv). Jinak je to o štěstí, neřekl bych, že je to loterie, jak se většinou v oblibě mezi novináři říká. Nehledal bych v tom nějakou vědu, prostě to musíme co nejdříve zlomit,“ neláteří Vojtek.
Po dvou prohrách čeká na Třinec další těžký oříšek, Pardubice. „Kokin“, jak mu hráči již od malička přezdívají, věří v obrat k lepšímu. „Bod z Brna je dobrý, sice jsme mohli vyhrát a urvat i víc, ale tady se každému z týmů hraje velice špatně. Je zde vždy plný dům, hala bouří, povzbuzuje, je to příjemné pro obě mužstva. Bod bereme a doma bychom už chtěli vyhrát, nebude to ale nic lehkého,“ upozorňuje na další program svého týmu Martin Vojtek.
Martin Vojtek v akci.
Poslední dotaz směřoval k časům dávno minulým. Vzpomenete si na Kometu a Vyškov? V sezóně 2002/2003 chytal Martin Vojtek po odchodu z extraligové Žiliny právě v tomto spojeném týmu. Brňané tehdy kupovali prvoligovou licenci od Žďáru a bylo tedy jasné, že budou hrát vyšší soutěž. O ni se pokoušela i sestava zkušených borců včele s nynějším brankářem Ocelářů. Jak vzpomíná na tuto anabázi? „Sakra to už je let. Samozřejmě na to vzpomínám rád, hráli semnou samí borci z Komety, Franta Ševčík, Pepa Drábek, Jirka Sedláček, Saša Elsner, Tomáš Karný, bylo jich skutečně spoustu.
Je škoda, že jsme nakonec těsně nepostoupili do první ligy. Finále se tehdy hrálo na dva zápasy a soupeřem byla Olomouc. Tehdy za ni hrál Jirka Dopita a pomohl tak svému klubu do druhé nejvyšší soutěže. V podstatě to byla jeho zásluha, play off hrál výborně a ani teď se nijak nezměnil,“ dodává Kokin, mimochodem vášnivý kuřák, jenž se s tímto zlozvykem rozhodně netají. Kde vlastně vznikla tato přezdívka? „To už je hodně dávno, někdy z mládí. Doma už tak říkají i mému synovi, „malý Kokin“, uzavírá s úsměvem Martin Vojtek.
