Je takový zápas pro gólmana specifický?
Abych řekl pravdu, já se chtěl vždy soustředit jen na to, abych chytil další puk, který na mě půjde. Bylo jedno, jestli je to v první třetině, třetí třetině nebo v prodloužení. Doufal jsem, že nějaký gól dáme my, bohužel se nestalo. Nedá se nic dělat, i takové zápasy jsou.
Diváci viděli zápas dvou gólmanů, rozhodnout mohla každá maličkost, drobná chybička. Byl proto tvůj adrenalin vyšší?
To ne, bral jsem to jako klasický zápas. Dokonce jsem věřil, že i kdybych ten gól dostal, že se zvedneme a nějaký gól budeme schopni dát. Jediné, co jsem řešil, byl ten další puk. Ale bylo tam pár složitých situací, které jsem vyřešil dobře, ovšem byly tam i nejisté zákroky a měl jsem štěstí.
Domácí tým dnes bojoval za trenéra Martince, který má podporu místních fanoušků. Bylo to znát?
Něco jsem četl v novinách, tak jsem zhruba věděl, v jaké je tady trenér situaci. My jsme ale chtěli vyhrát a oni určitě chtěli taky uspět nejenom pro trenéra, ale kvůli sobě, protože body potřebují. Šlo to mimo mě.
Od Ocelářů mnozí očekávají, že budou vítězit snad v každém utkání. Bylo těžké si na tuto skutečnost zvyknout?
Je to něco jiného, než co jsem zažíval v posledních letech. Tam to bylo o tom, že případně můžeme občas vyloupit nějaký stadion, teď se od nás čeká, že vyhrajeme snad všude. Člověk si potřebuje zvyknout, že musí a že hlavně chce vyhrávat.
Jsou to těžší zápasy kvůli tomu, že na tebe nejde tolik střel jako ve Vítkovicích?
Na to jsem nebyl zvyklý vůbec. Spíš jsem byl zvyklý, že to na mě lítalo, já se rozchytal k nějakému výkonu a pak už to šlo. Doufám ale, že se naučím lépe chytat i ty zápasy, kdy na mě jde méně střel. Věřím, že tým podržím v další fázi sezony více, než tomu bylo doposud.
Foto: Stanislav Souček
