O tom, jak v hokejovém "důchodu" prožívá zápasy Ocelářů
Teď už si zápasy Třince hlavně užívám, jsem vlastně rád, že na mě není žádný tlak. V některých momentech se dokážu vcítit do pocitů některých hráčů. Měl jsem to tak, že jsem míval pocit velké zodpovědnosti vůči týmu, nerad jsem dělal chyby, které týmu škodily. Někdy mi je hráčů líto, někdy si říkám, že by měli zachovat chladnou hlavu. Komentuju to ze svého pohledu. Prožívám to někdy dost intenzivně. Třeba v sedmém semifinále, když dal Růža rozhodující gól, tak jsme doma všichni vyskočili. Většinou se držím při zemi, ale tyhle momenty si užívám spíš jako fanoušek.
O složitém období, kdy prožil otřes mozku
Bylo to těžké období, člověk moc neví, co se s ním děje. Když máte zlomenou nohu, tak víte, že si zhruba šest týdnů odpočinete, pak je nějaká rehabilitace můžete jít zpátky do zátěže. U otřesu mozku je to složitější v tom, že člověk pořádně neví, co mu je. Vstanete ráno, točí se vám hlava. Vylezete ven, bolí vás oči z denního světla. Zlepšení přichází velmi pomalu. Známe situaci okolo Lukáše Krajíčka, dlouho se to řešilo také v NHL. Třeba Sidney Crosby kvůli otřesu mozku dlouho chyběl. Člověk pak přemýšlí nad horšími věcmi, že nebude moci pokračovat v kariéře. Uvažuje, co s ním bude, když má rodinu. Chce si nějak zajistit příjmy. To už jsou racionální důvody, nad kterými musí myslet.
O pověsti spolehlivého defenzivního zadáka
Jsem z generace obránců, kteří vyrůstali v době, kdy se od obránců moc nečekalo. Nebylo to jako dnes, kdy se od nich čeká, že podpoří útok. Ohledně dovednosti se očekává, že by zadák měl být vybaven skoro jako útočník. Třinec byl vždy proslulý útočným hokejem, do toho nás obránce také trenéři tlačili. Nebyl jsem úplně rád, když se o mně mluvilo, že si chci ukousnout koláč slávy (usmívá se). V době kdy jsem začínal, tak nás učili, že dopředu můžeš, ale dozadu už musíš! Nikdy jsem nechtěl být v roli, že dám třeba dva góly nebo budu mít dvě asistence, ale kvůli mě dostaneme tři a prohrajeme zápas. To by mě netěšilo.
O exotickém angažmá v Jižní Koreji
Když mi v Česku končila smlouva, začínala stávka v NHL. Do extraligy se nahrnuli hráči a kluby čekaly, jak se to vyvine, nechávaly si finanční rezervy, aby si mohly dovolit zaplatit hráče. S tou Koreou to byla trochu náhoda. Byl jsem zrovna na dovolené v Egyptě, kde jsem potkal známého. Asi dva měsíce poté mi volal, že pro mě má Čínu. Pak z toho vylezla ta Jižní Korea a že se jedná o asijskou ligu. Šel tam trenér Otakar Vejvoda, který dostal nějaký finanční obnos. Měl za úkol sehnat nějaké šikovné hráče z extraligy, kteří by klubu pomohli do play off. Nezastírám, že finanční podmínky byly zajímavé. Spolu se mnou tam šli také například Patrik Martinec či Jarda Nedvěd, což byli v té době TOP hráči. Také to mě přesvědčilo, že to bude seriózní angažmá.
O Václavu Varaďovi jako hráči a trenérovi
Nejsem překvapen, že je úspěšným trenérem. Když to teď vidím, tak už jako hráč byl nekompromisní, byl přísný na sebe i na ostatní. Je to typ hráče i trenéra, který si to vše musel pořádně vydřít. Začínal v Kopřivnici a hned ve Vítkovicích musel dokazovat, že na to má. Stejně tak tomu bylo v NHL. Pracovitost, trpělivost a pokora ho vynesly tam, kde je teď. Tyhle vlastnosti se snaží přenášet teď na kluky. Nic jim neodpustí, drží je zkrátka. V Třinci navíc má skvělé podmínky. Tohle samo o sobě úspěch nepřinese, ale je to tak, jak by to mělo být.
