Hosté dokonale překvapili domácí mužstvo hned v úvodu, kdy se po 25 vteřinách trefil Leška a do konce utkání už vedení nepustili: "Ani za stavu 1:4 jsme to nevypustili, povedlo se snížit na rozdíl jedné branky. Nic jsme nezabalili. Museli jsme hru otevřít a to byla voda na jejich mlýn. Zlín je v protiútocích silný, dnes to ukázal. Příkladem je Balaštík. Minulý zápas nebyl vidět a dnes rozhodne. Tohle je kouzlo hokeje, jednou vám něco nevyjde a podruhé pošlete tým dál," říká hrdý otec, který po čtvrtečním střetnutí k sobě do press zóny vzal i pokračovatele rodu, syna Jonáše.
Náš respondent mohl na konci druhé minuty posledního dějství vyrovnat, pohotově se dostal až před Sedláčka, ale tváři v tvář z bekhendové strany nakonec selhal a puk poslal vysoko nad: "Vyčítám si svou šanci, kdy jsem to při stavu 1:2 měl "na lopatě". Kdybych dal gól, mohlo se to zlomit. Věděl jsem, že to musím dát nahoru, ale vysoko jsem přestřelil," popisuje svou příležitost po které smutně ukryl hlavu v dlaních a zklamaně padl na led.
Bylo zcela evidentní, že ostřílený matador utkání emotivně prožíval. Několikrát své spoluhráče na ledě i na střídačce hlasitě burcoval: "Nevím o tom, že bych na někoho řval, spíš někomu radím. Nemám moc silný hlas, občas huhňám, tak někdy musím víc zakřičet, když je v hale hlučno (hořce se zasměje). Dnes jsme všichni moc chtěli, ale jsou momenty, kdy vám puk skáče kolem brány, chcete to tam dopravit, ale nejde to. Je to frustrující," přiznává borec, který se v letošní sezoně může pochlubit velice solidní bilancí 16 branek a 19 asistencí.
Bývalý kapitán Ocelářů se bezprostředně po utkání pokusil hledat hlavní příčiny toho, proč finálová brána zůstala pro jeho tým tentokrát uzavřena: "Těch faktorů, které rozhodly ve prospěch soupeře, bylo víc. Doma se nevyhrálo, což je moc zlé. Určitě škoda nájezdů, ty nám zoufale nejdou. Play-off by se mělo hrát až do rozhodnutí, trochu to cítím jako nespravedlnost, ale taková jsou pravidla, na tohle se nechceme a nemůžeme vymlouvat. Neproměnili jsme šance, to byla alfa a omega," tvrdí autor poslední trefy Ocelářů. Bylo v tom kus symboliky - veteránovi Peterkovi předložil kotouč jako na zlatém podnose o generaci mladší Orsava.
Během pozápasového povídání přišla řeč rovněž na téma budoucnosti hráče s číslem jedenáct. Bude tedy mimořádně šikovný a kreativní centr bavit elegantními kulišárnami i nadále obecenstvo ve Werk aréně? "Musím se přiznat, že během sezony jsem měl myšlenky na konec kariéry, protože mě to občas nebavilo. Play-off jsem si ale užil, hokej mě znovu začal moc těšit a vše ještě budu zvažovat. Teď budou ta nová "superpravidla" o nasazování mladých, tak uvidíme, jestli dostanu nějaký prostor. Pokud ne, budu muset končit. Rád bych se rozhodl sám, ale je to v rukách jiných osob a já se budu muset podřídit. Play-off je nevyzpytatelné, tahle soutěž je krásná. Opravdu jsem si to užil a je škoda, že nejdeme dál. S tímto mužstvem jsme si zasloužili hrát finále a porvat se s Plzní o pohár. Do základní části se motivace někdy těžko hledá, ale v play-off to jde samo. Je to hokejový svátek a neskutečně jsem si to vychutnával. Tahle porážka hodně mrzí. Bylo to pěkné, je škoda, že to končí..."
