Jirko, velká gratulace k postupu do semifinále. Dnes to byla oproti víkendovým zápasům opravdová přestřelka...
Takový hokej jsme chtěli hrát po celou dobu série. Věděli jsme, že po těch tahanicích o jeden gól v Pardubicích musíme být aktivnější. Naším přáním bylo, abychom dnes od začátku udávali tempo hry. Překvapilo mě, že v Pardubicích padalo tak málo branek. Dnes jsem ale tušil, že bude k vidění hodně gólů a diváci uvidí hokej nahoru-dolů.
Poměrně rychle jste šli do vedení, ovšem hosté stejně bleskově srovnali krok. Ani tohle vás ale nezlomilo...
Rychlé vyrovnání nebylo vůbec příjemné. Trochu jsme doufali, že našim prvním gólem dostaneme soupeře pod tlak. Kvůli chvilkové nepozornosti jsme ale brzy dost zbytečně inkasovali.
Jirka Polanský byl ve čtvrtfinále výraznou postavou Ocelářů. foto: Marian Ježowicz
Tvoje branka ze závěru druhé dvacetiminutovky byla v konečném zúčtování vítězná. Pohotová kulišárna Hudáčka evidentně překvapila...
Takové kousky občas zkouším na gólmany, kteří chytají v opačném gardu. Někdy zkrátka objedu branku a zkusím to. Zaregistroval jsem, že když se zbavím protihráče, soupeř si většinou všímal Martina Adamského. Nechali mi trochu prostoru, abych se tam obtočil, naštěstí to vyšlo!
Čtvrtfinále pro vás nezačalo optimálně. Domácí porážka v prvním duelu vás možná správně nakopla k lepším výkonům...
Teď po konci série si můžeme přiznat, že tento zápas nás velmi nemile zaskočil. Spoléhali jsme na to, že my budeme tím aktivnějším, bruslivějším týmem. Během prvního utkání jsme se s tím nedokázali vypořádat. Náš tým je ale natolik zkušený, že se z toho otřepal a podařilo se nám sérii nakonec otočit.
Východočeši absolvovali náročné předkolo. Bylo znát, že mají tyhle fyzicky těžké zápasy v nohou?
Neřekl bych. S únavou Pardubic jsme ani trochu nekalkulovali, nebylo tomu tak. V tomto směru jsme vůbec nic nepodcenili a šli jsme do toho naplno.
Závěrečná děkovačka s dcerkou Julinkou. foto: Lukáš Filipec
V průběhu celé sezony jsou Oceláři a především ty s kolegou Bonkem nejlepší na buly. Také dnes tomu nebylo jinak. Lze vhazování efektivně natrénovat nebo je to spíš o momentálním reflexu?
Buly se natrénovat dá. Radek Bonk má oproti mně daleko silovější pojetí. Chodí například na každé buly v oslabení. Soupeř se na něj snaží něco vymyslet, ale proti tak kvalitnímu hráči je to hrozně těžké. Na vhazování už jde s tím, že ostatní se mu musejí přizpůsobit. Já na vhazování chodím s tím, že se dívám, jak kdo stojí, snažím se správně natočit.
Díky dnešnímu postupu budete mít více času na odpočinek a důkladnou přípravu na semifinálového rivala...
Trenéři nám sdělili nějaký plán, například zítra máme na programu regeneraci. Potom se už ale všemi možnými prostředky připravíme na dalšího soupeře. V ničem ani na okamžik nepolevíme. Jedeme dál za vysněným cílem!
