Kolik stál zápas v Pardubicích sil?
Nějaké síly nám to sebralo, ale vyhráli jsme, máme bod, takže nám to dodá energii na cestu domů a pokračujeme dál.
Vítězný gól je nakonec ten tvůj z konce první třetiny, jak bys ho popsal?
Dravec to dával do branky a nějak se ke mně puk odrazil. Vyplavalo to na mě, snažil jsem se jen prostřelit prvního hráče a naštěstí jsem prostřelil všechny, co tam stáli. Chtěl jsem puk házet na branku, viděl jsem, že je tam hodně hráčů. Asi dvěma to prošlo mezi nohama, Willovi někde pod rukou. Jsem za to rád.
To bylo vidět, když jsi samou radostí padl na kolena…
Já už padal během té střely, tak jsem pak na nich zůstal (směje se). Byla to radost, dali jsme gól na konci třetiny, to se jde do šatny vždycky líp. Když můžete přispět dobrou hrou nebo gólem, je to vždycky hezčí.
Co Třinec změnil oproti prvnímu nepovedenému zápasu?
Řekli jsme si, že hlavně musíme začít úplně jinak. Cesta vedla přes jednoduchost. Všechno jsme chtěli dávat na jejich branku, pořád jsme tam měli jednoho nebo dva hráče. Věděli jsme, že jsme v neděli dělali zbytečné fauly, tentokrát jsme hráli čistě a mohli se soustředit na náš hokej. Dařilo se nám to, hra měla spád a Pardubice jsme k ničemu nepouštěli. A když už jo, pochytal to Ondra Kacetl. Klobouk dolů také před ním.
Skoro by se dalo říct, že vývoj téhle série kopíruje tu čtvrtfinálovou se Spartou. Po nepovedeném zápase Oceláři zabrali, jedou domů s bodem…
Budeme teď doufat, že i zbytek semifinále bude mít stejný průběh. Zase jsme si ale potvrdili, že když plníme pokyny trenérů, můžeme hrát s každým. Jedeme domů s bodem a už se soustředíme na čtvrtek, abychom další zápas série zvládli.
