Vítej zpátky v Třinci, Patriku. Jaké emoce teď po návratu z olympiády převládají?
Děkuju. Těšil jsem se hlavně na kluky, dlouho jsme se neviděli. První trénink byl dobrý, takže se cítím fajn.
Když se teď s mírným odstupem ohlédneš za olympiádou – převažuje spíš zklamání z toho, že těsně utekla medaile, nebo hrdost na čtvrté místo na tak silně obsazeném turnaji?
Myslím, že zklamání nepřejde nikdy. Chyběl kousíček a vím, že jsme na medaili měli. Tým byl úžasný a jsem na něj hrdý, ale mrzet mě to bude ještě dlouho. Nepovedlo se nám dotáhnout cestu k cennému kovu.
Co byl pro tebe osobně nejsilnější moment celého turnaje?
Asi moment po zápase se Švédy, nic podobného jsem nikdy nezažil. I přes prohru 3:5 jsme se radovali jako po vítězství, protože jsme věděli, že pravděpodobně vyhrajeme skupinu. Byl to zvláštní a silný okamžik.
Jaké byly celkově dva týdny se slovenskou partou?
Super. Musím říct, že fakt jsme si všichni sedli a spolupráce byla opravdu výborná. Bylo to podle mě vidět i na ledě, že jsme si sedli a o to více mě mrzí, že se nám nepovedlo placku získat. Ale věřím, že s odstupem času budu olympiádu vnímat jako úspěšný turnaj, ale teď jsem opravdu zklamaný.
Jak se ti líbilo v olympijské vesnici?
Byli jsme pospolu. Já jsem tam měl i rodinu, takže jsem spoustu času trávil i s rodinou, ale měli jsme super zázemí. Hráli jsme hodně šipky, koukali jsme na ostatní hokeje a měli jsme takovou společenskou místnost, tam jsme seděli a povídali si.
Do prvního zápasu jsi nenastoupil, ale tým hned porazil Finsko, výborně zachytal Hlavaj. Jak velká vzpruha pro tým to byla?
Přestože jsem nenastoupil, tak i z tribuny jsem utkání extrémně prožíval. Určitě to povzbudilo tým. Hned ze začátku bylo vidět, že může vyhrát každý s každým a že když do toho dáte všechno, tak můžete překvapit.
Podle zápisu jsi od druhého zápasu figuroval jako sedmý bek, točil ses v různých obranných párech. Jak náročné to bylo?
Já jsem byl především hrozně rád, že jsem součástí týmu a jakoukoliv roli bych od trenérů přijal všemi deseti. Taková byla moje role a já jsem za ni vděčný.
Čím šly zápasy dál, tím víc jsi byl vytěžovaný. Vnímal jsi, že tvoje role v týmu postupně rostla?
Vždycky se snažím jít zápas od zápasu, střídání od střídání a úplně jsem to nevnímal. Soustředil jsem se na každé střídání a myslím si, že jde o výsledek celého týmu. Všichni jsme fakt drželi systém, hráli zodpovědně a tím pádem nám to všem šlo.
Byl moment, kdy sis řekl, že ten tým má reálnou šanci na medaili?
To jsme si řekli už před turnajem! (směje se) Chtěli jsme cenný kov uhrát. Věřil jsem nám od prvního momentu až do konce.
Proti komu se ti hrálo nejhůře? Když byli na ledě třeba bratři Tkachukovi, hlídal sis je více?
Asi jsem to takhle úplně nevnímal. Ono ani na ledě moc nejde vnímat, kdo zrovna jede. Takže každý ten souboj se snažím dělat na sto procent. Ale vím, že třeba proti Německu, když byla na ledě jejich úderná formace, tam byl Draisaitl, Stützle, Peterka, tak bylo cítit, že trošku tempo poskočilo. Takže možná v ten moment, když jsme šli proti nim na buly, tak jsme byli obezřetnější.
Viděli jsme od tebe i několik tvrdých hitů – třeba na Granlunda v zápase o bronz. Jak moc ses musel krotit, abys neoslabil tým?
Jedná se o součást disciplíny a je to tak i tady. Musel jsem hrát s rozumem. Každý jeden souboj jsem se snažil vyřešit nejlépe, jak jsem mohl, a čistě samozřejmě.
Co podle tebe nakonec rozhodlo zápas o bronz? Kde byl ten rozdíl?
Dlouho jsme prohrávali 0:2. Když jsme v závěru druhé třetiny snížili na 1:2, tak nás to hodně dobilo energií, ale pak jsme dostali dva rychlé góly po sobě – to byl asi zlomový okamžik.
Pozitivem je, že Slovensko má silnou mladou generaci – hráče jako Šimon Nemec, Dalibor Dvorský nebo Juraj Slafkovský. Vnímáš to taky jako velký příslib do budoucna pro Slovensko?
Myslím si, že kdokoliv je v nároďáku, vždycky je pro hráče obrovská hrdost a každý vždy odevzdá maximum. Kluci hráli výborně a ukázali, že mají obrovský talent. Ale jak jsem už říkal, celý tým odevzdal všechno, nechal tam srdce. Věřím, že tohle je cesta za úspěchem.
Právě Juraj Slafkovský byl jednou z hlavních postav týmu a také byl nakonec zvolen do Media All Star týmu. Jaký je v kabině a mimo led?
Fajn kluk. Myslím si, že je na něm vidět, že se pořád zlepšuje a je obrovská osobnost na ledě. A tak stejně i mimo led – vtipný, je slyšet. Zkrátka dobrý kluk.
Nyní už jsi zpět v ocelářském dresu. Zbývá pět zápasů do konce základní části. Jak se těšíš na závěr sezóny?
Těším se hodně. Vím, že teď nás čekají extrémně důležité zápasy, takže jsem rád, že jsem zpět a jdeme na to!
