Spadl z Ocelářů velký balvan, když konečně vyhráli na ledě soupeře?
Popravdě řečeno jsem na tohle během zápasu moc nemyslel, před utkáním ale v kabině padlo, abychom to konečně zlomili. Měli jsme skvělý vstup do zápasu, dali rychlé dva góly, ale brzy inkasovaná branka na 1:2 nám trošku sebrala vítr z plachet. Pak už to bylo vyrovnané utkání. Chtěli jsme hrát náš hokej, nikam se nehrnout, ale zbytečnou pasivitou jsme si možná pak nechali dát druhý gól. Pak jsme paradoxně začali hrát a měli dost šancí ukončit zápas v základní hrací době. Bereme ale i dva body. Výhra jako výhra.
Vlastně jsi to naznačil sám: Proč jste začali hrát až za stavu 2:2?
Místo toho, aby nás ta branka položila, nakopla nás. Ukázalo to, jaká síla v týmu je. Myslím si, že konečně hrajeme to, na co máme a já věřím, že to tak bude pokračovat.
Popiš nám, jak se ti podařilo vymyslet kličku při rozhodujícím gólu v prodloužení?
Popravdě? Já vůbec nepřemýšlel. Led byl špatný, měl jsem strach, že puk vůbec nezpracuju. Na poslední chvíli jsem viděl, že gólman vyjel, tak jsem se to pod ním snažil hodit a naštěstí mu to pod rukou do branky projelo. Trošku štěstí, ale je to odměna za to, jak jsme hráli na konci třetí třetiny.
Pomohl vám výkon ze třetí třetiny i v prodloužení?
Rozhodně. Dostali jsme neskutečné momentum v zápase. Smrdělo to gólem několikrát, v prodloužení jsme měli puk pořád jenom my a šli jsme si za tím.
Tři vítězné zápasy v řadě. Je to důkaz, že se Třinec zvedá?
Pevně tomu věřím. Hra má vzestupnou tendenci. Věřím tomu, že byla jen otázka času, kdy začneme vyhrávat.
Ty sám jsi dal tři góly ve třech zápasech v řadě, roste i tvé sebevědomí?
Začínám si věřit. Hodně mi pomáhá, že hraju s tak kvalitními hráči jako jsou Růža nebo Nesty, oni mi připravují spoustu šancí. Tohle musí zvednout každého hráče.
