Začátek v play off měli třinečtí mladíci pořádně divoký. V prvním čtvrtfinále proti Pardubicím bylo k vidění čtrnáct branek, Oceláři navíc museli otáčet zápas ze stavu 0:3. "Pro mě to úplně příjemné nebylo. Vstup hned do prvního zápasu se nám nepovedl a rychle jsme prohrávali. Pro brankáře jsou takové zápasy, kdy z prvních střel dostane gól, strašně těžké. Pro tu sérii nám hodně pomohlo otočení toho prvního zápasu. Pardubice měly velkou sílu dopředu a ty šance měly opravdu nebezpečné."
Oceláři v průběhu play off nemuseli otáčet jen samotné zápasy, ale i celé série. V semifinále proti Karlovým Varům po domácích zápasech prohrávali 0:2 a byli jen krok od vyřazení. "Bylo to nepříjemné. Myslím si, že jsme nehráli špatně, ale narazili jsme na skvěle bránící tým s dobrým brankářem a nepodařilo se nám za oba zápasy vytěžit více než dva góly. Do Varů jsme tak jeli s tím, že musíme vyhrát, jestli chceme hrát o titul a to si myslím, že nás semklo nejvíce. Nechtěli jsme skončit takhle brzo."
Nepříznivý stav série byl ovšem jen jedním z problémů, kterému třinečtí mladíci čelili. Kdyby se venkovní odvety hrály v původně stanoveném termínu, část týmu by je musela kvůli kolizi s maturitami vynechat. Po dohodě s Karlovými Vary se ale podařilo zápasy o den posunout, třetí bitva navíc začala až v osm hodin večer. "Situace s maturitami byla těžká, ale jsem rád, že se ty zápasy podařilo posunout a stihli jsme to, i když to bylo náročné. Byl to hodně hektický a dlouhý den. My jsme měli s Martinem Pánkem ráno od 7:30 v Třinci maturitu a potom jsme hned vyjeli. Na neštěstí to vyšlo tak, že naším soupeřem byly Vary, které jsou přes celou republiku. Ale musím moc poděkovat tátovi, že nás odvezl. Muselo to pro něj být taky hrozné a vážím si toho. Víceméně jsme jen po maturitě sedli do auta a jeli něco okolo šesti hodin. Do Varů jsme přijeli asi v 16:30, dali si svačinu, na dvacet minut si lehli a jeli jsme na zápas. Cítil jsem se přes ten den hodně vyčerpaně, ale vítězný zápas za to určitě stál."
Mladí Oceláři na ledě soupeře zvládli v krizové situaci oba zápasy, domácím navíc povolili skórovat vždy jen jednou. A to až v samém závěru za rozhodnutého stavu. "Nějaký větší tlak jsem upřímně necítil. Samozřejmě jsem věděl, že se jim těžko dávají góly, ale naštěstí se nám tam dařilo. Jejich fanoušci taky vytvořili skvělou kulisu, takže paráda."
Sotva třinečtí hráči zvládli semifinále, museli otáčet znovu. Stejně jako loni proti Spartě, taky v letošním finále proti Kometě totiž nezvládli oba domácí zápasy. "V hlavách to bylo. Ty zápasy z naší strany nebyly dobré a bylo vidět, že Brno je hodně silný tým. Měli tam hodně šancí a dokázali je proměnit. Museli jsme si k tomu něco říct, že takhle to nejde a že prostě do Brna jedeme za každou cenu urvat vítězství. Věděli jsme, že Brno je doma silné, nebude to chtit pustit a že je bude hnát plný stadion. Ale naštěstí se nám to podařilo a hodně nás to nakoplo."
Ve třetím zápase si ale svěřenci trenéra Reného Muchy pořádně zahrávali s osudem. Díky skvělému úseku ve druhé části sice Oceláři odskočili do vedení 3:0, domácí ovšem stačili minutu před koncem srovnat. Do prodloužení zápas naštěstí nemusel, v čase 59:22 ho odmítl Robin Gerych. "Byl to hrozný pocit po tom vyrovnání. Věděli jsme, že když prohrajeme a bude to 0:3 na zápasy, tak už to bude velký problém. Naštěstí se ukázalo, že se musí hrát za každé situace a v jakýkoliv čas. Gerymu se to povedlo a byli jsme za to strašně rádi. I taková výhra nám hodně pomohla na psychice a sebevědomí."
Série se tak do Třince vrátila k pátému zápasu a Oceláři znovu museli otáčet. Do třetí třetiny hráči s drakem na hrudi nastupovali za stavu 1:3. "Bylo vidět, že Brno už přijelo za každou cenu vyhrát a napravit ty domácí zápasy. Nám se nedařilo prosadit, ale věděli jsme, že jsme schopni takové zápasy otočit. Bylo to o jednom gólu, který nás nakopl a stalo se. V závěru jsme ubránili i obrovský tlak Brna a ta euforie byla velká. Zároveň jsme věděli, že ten poslední krok bývá nejtěžší."
Zisk čtvrtého bodu opravdu nebyl vůbec jednoduchý. Třinečtí mladíci na začátku druhé třetiny prohrávali už 0:3, jako impuls týmu sáhli trenéři ke střídání brankářů. Mezi tři tyče se tak postavil teprve sedmnáctiletý gólman David Skácel. "Máme spolu nejlepší vztah, co jde. Není mezi námi žádná zlá krev, naopak se vždycky snažíme si co nejvíce pomoct, zvednout si náladu a tak. Když přišel do juniorky, snažil jsem se mu tu pomáhat a usnadnit mu to tady, já jsem za to byl vždycky taky rád. V brance jsem mu přál, ať se mu daří co nejvíc. Často jsme se bavili o zápasech, protože jsme to vždycky viděli stejně a i během zápasu jsme si vždycky ukázali gestem, že za sebou stojíme. Pro něho je to super, že jako dorostenec naskočil do finále."
Hráči s drakem na hrudi už pak v šestém finále neinkasovali a z kapsy vytáhli další obrat. Tentokrát na konečných 6:3 a mohli začít slavit! "Pocity z vítězství byly neskutečné. Myslím, že právě to, že jsme v zápase prohrávali a dokázali to ke konci otočit, tu euforii a radost ještě umocnilo. Samozřejmě mě mrzelo, že jsem zápas nemohl dochytat, ale ta zlatá medaile a pohár je mnohem víc."
Loňskou sezonu zakončil brankář Jakub Král se stříbrem, letos přidal ke skvělým číslům ze základní části i titul juniorského mistra. Zatím nejlepší sezona? "Určitě. Myslím, že každým rokem se mi chytalo líp a líp. Měl jsem toho už i z minulé sezony odchytáno dost a těžil jsem z toho. Měl jsem tu taky velkou důvěru a snažil se jí každý zápas splatit. Byla to moje poslední sezona v mládežnickém hokeji a myslím, že líp to ani skončit nešlo."