Zápas proti severskému celku Ocelářům vyšel. Třinečtí hráči si v průběhu čtyřiceti minut vypracovali třígólový náskok a hosté už poté pouze korigovali na konečných 3:2. ”Myslím, že jsme to sehráli dobře od brankáře až po posledního útočníka. Dostali jsme se do vedení, v poslední části nás ale Linköping trochu zmáčkl. Výborně napadali, my to trošku zdrželi v našem pásmu, čehož využili a dali dva góly.”
Zatímco svěřenci trenéra Kýhose sehráli během tří dnů stejný počet zápasů, Linköping měl před vzájemným utkáním k dispozici volný den. “Měli o chviličku více na regeneraci, ale myslím, že my jsme ten zápas celkově zvládli. Hráli jsme šedesát minut, snažili jsme se hrát od první do poslední minuty.”
Lukáš Galvas se do kolonky střelců zapsal ve dvaatřicáté minutě po prudké ráně od modré a Oceláři šli do dvoubrankového vedení. Třinecký bek tak navázal na svého syna, Jakuba, jenž o pár dní dříve překonal gólmana Švédů a poslal českou osmnáctku do finále Memoriálu Ivana Hlinky. “Aspoň si nebude vyskakovat," smál se. "Můj gól vyplynul ze hry, Činel (David Cienciala) mi to dobře nahrál na modrou, měl jsem trochu prostor od jejich bránícího hráče, tak jsem se snažil vystřelit na bránu a vyšlo to.”
Letošní ročník Steel Cupu nabídl kvalitní podívanou, hráče ale čekal velmi náročný program. Během pouhých osmačtyřiceti hodin nastoupili Oceláři hned ke třem duelům. “Ani jeden zápas nebyl lehký, každé střídání bylo těžké. Ale když už je člověk na tom ledě, tak to nějak nevnímá, prostě jde do každé třetiny naplno a nakonec to vyústilo v to, že jsme byli druzí. Chtěli jsme být ještě výš, ale zaplať pánbůh aspoň za to.”
Jak již bylo zmíněno, česká osmnáctka po gólu Jakuba Galvase, olomouckého obránce a syna Lukáše Galvase, postoupila do semifinále Memoriálu Ivana Hlinky a na prestižní mládežnické akci nakonec slavila zlato. ”Potěšilo mě to a přeji mu to. Myslím, že tam taky měli super partu. Byl jsem se podívat na dva zápasy a šlo vidět, že táhli za jeden provaz," uzavírá třinecký bek.
