Vstup do série proti hradeckému týmu zvládli Oceláři na výbornou. Svému soupeři vstřelili čtyři branky, naopak Milan Dudáček za svá záda nepustil jediný kotouč a po výhře 4:0 brali junioři Třince první bod. Druhý zápas ale nabídl jinou podívanou, v níž svěřenci trenéra Varadi dvakrát ztratili své vedení. Výhru 3:2 a tím i druhý bod nakonec trefil až v prodloužení Alex Pisarik. "Kluci přesilovku čtyři na tři zahráli parádně, měli tam hodně šancí a nakonec to tam padlo po krasné střele. Nikomu bych to asi nepřál víc než Alexi Pisarikovi, který toho na staré Werk aréně zažil nejvíc z nás."
Do Hradce tak odcestovali mladí Oceláři s vedením 2:0 a celou sérii mohli ukončit již v prvním utkání, což se jim ale nakonec nepovedlo, byť ještě krátce před koncem druhé části třinečtí hráči vedli. Mountfield ale vzápětí dvěma slepenými góly během jediné minuty otočil průběh zápasu na svou stranu. Co se na ledě stalo? "Byly tam naše individuální chyby, dvakrát jsme si špatně rozebrali hráče a dostali jsme dva hloupé góly."
Blízko postupu na finálový turnaj byli svěřenci trenéra Varadi také ve druhém venkovním zápase. V čase 59:48 vyrovnal Ludvík Petrák a svým gólem poslal duel až do samostatných nájezdů, v těch ale byli šťastnější hráči Mountfieldu. "Po vyrovnání jsme byli v euforii, v prodloužení jsme pak Hradec zatlačili, ale nepovedlo se nám dát gól. A nájezdy už byla loterie."
Série se tak za stavu 2:2 vrátila zpět do Třince, kde už ani jeden ze soupeřů neměl kam couvnout. Výhra znamenala postup na finálový turnaj, prohra pak konec sezóny. Jak se na rozhodující zápas Oceláři připravovali? "Chystali jsme se stejně jako na všechny ostatní zápasy. Řekli jsme si, že na ně od začátku vletíme. Věděli jsme, že jsme doma ještě v play-off neprohráli a že nám pomohou diváci."
Klíčová bitva se zpočátku vyvíjela vyrovnaně, Oceláři dvakrát vedli o dva góly, Hradec ale v obou případech velmi rychle snížil. Po trefě Mariana Adámka na 4:2 už se ale Mountfield k další dramatizaci nedostal, v konečném součtu se pak tato branka ukázala jako vítězná. "Určitě byl ten gól důležitý, ale byla to zásluha celého týmu. Po tom, co jsme dostali gól na 3:2, tak jsme nepřestali hrát a naopak jsme ještě přidali na obrátkách. Za můj gól jsem velmi rád, dlouho jsem na něj čekal."
Zatímco na ledě Hradce se třinečtí junioři střelecky trápili, v posledním zápase ve staré Werk aréně tomu tak rozhodně nebylo. Jak již bylo řečeno, branka Mariana Adámka na 4:2 byla vítěznou, ale rozhodně ne tou poslední. Mladí Oceláři se v dalším průběhu zápasu trefili ještě sedmkrát a nakonec slavili vítězství 11:3. Co bylo v pátečním zápase jinak? "Hradec hrál doma opravdu dobře a my jsme se nějak hledali. V posledním zápase nám ale zase pomohli fanoušci, za což bych jim chtěl moc poděkovat."
Rozhodující čtvrtfinálovou bitvu tedy třinečtí mladíci zvládli na výbornou a po závěrečné siréně mohli slavit postup na finálový turnaj v Litoměřicích. Jaké pocity panovaly v třinecké kabině? "Je to neskutečný pocit, jsem za náš tým strašně rád. Takovou partu jakou máme letos, tak to už možná nikdy nezažijeme."
