Měsíce čekání jsou u konce. Oceláři dnes vyjeli na led k prvnímu přípravnému zápasu proti Olomouci a po závěrečné siréně slavili vítězství 5:2. “Hrozně jsem se těšil, protože jsem končil sezónu v dobré formě. Sice to byl přátelský zápas, ale já to tak nevnímal. Musím to brát jako každý jiný zápas v sezóně a bojovat."
První vítězství se ale nerodilo lehce. Třinečtí hráči sice po úvodní části vedli, ale Kohouti během jediné minuty obrátili stav zápasu na svou stranu. “Možná tam byly nějaké malé chybičky, které pak vyústily v gól. To se ale v hokeji stává, byl to první zápas, takže ještě můžeme co vylepšovat.”
Do střelecké listiny se mladý útočník zapsal na začátku třetí třetiny a poslal tak Oceláře do dvoubrankového vedení. “Byla to střela od Arona, nějak to tam propadlo. K puku se dral olomoucký hráč, tak jsem do toho raději plácl, ať to nevyhodí. Možná že by to tam doklouzalo, ale byl jsem hladový po gólu.” Puk si ale po své premiérové trefě mezi dospělými Oceláři nevzal. “V té euforii mě to ani nenapadlo. Doufám, že ještě nějaký gól dám.”
Michal Kovařčík patřil na ledě k nejmladším hráčům, svou bodovou bilancí ale ovládl statistiky zápasu. “Jsem rád, že se mi to povedlo a trenérům jsem ukázal aspoň něco. Nesmím se však uspokojit a musím dál makat. Bude to ještě velká dřina. Musím potvrdit, že to nebyla náhoda a ukázat se i v dalších zápasech.”
Po základní hrací době a pěti minutovém prodloužení tři na tři došlo i na samostatné nájezdy. Jako první jel právě třinecký mladík, překonat gólmana soupeře se mu ale podobně jako v předchozí sezóně nepodařilo. “Radši bych ty nájezdy vůbec nejezdil, protože od finále ve starším dorostu jsem gól z nájezdu nedal, takže už mám z toho trochu noční můry. V dalším zápase to asi vynechám.”
