Jaký byl rok v Portlandu, který hraje WHL (Western Hockey League). Byla ve hře varianta, že tam zůstaneš?
V Portlandu jsem nechtěl zůstat, protože jsem už nevěřil trenérovi. Říkal mi sice, že hraju dobře, že se zlepšuju, ale neodráželo se to v tom, kolik jsem měl času na ledě. Hrával jsem většinou jen třetí a čtvrtou lajnu, neměl jsem moc prostoru ukázat, co umím. Z mého pohledu byly přínosné tréninky zaměřené na bruslení. Občas se stalo, že jsem nebyl nominován do zápasu, proto jsem si přidával v tréninku, aby se to příště změnilo a znovu jsem dostal šanci.
Herně to tedy nebylo příliš optimální, ale nějaká pozitiva na pobytu v USA by se přesto našla, že?
Rok v zámoří určitě nehodnotím jen negativně, byla to výborná zkušenost. Dalo mi to hodně, poznal jsem, jak se jinde maká. Přijde se na zimák a všichni dřou naplno, nikdo nic nevypustí, tréninková morálka je opravdu vysoká. Trenér vám nedá žádné úlevy, hráčů je spousta a každý den je třeba bojovat o své místo. Náročné byly přesuny na zápasy k soupeřům, zažil jsem i šestnáct hodin cestování autobusem, což je strašná dálka, když si uvědomíte, že pak musíte nastoupit do zápasu.
Letadlem jste necestovali?
Co jsem od kluků slyšel, tak ve WHL platí pravidlo, že všichni soupeři musí cestovat autobusem. Je to z důvodu toho, aby všechny týmy měly stejné podmínky, protože některé kluby prostě nemají prostředky, aby si mohly letadlo dovolit.
Chicago Blackhawks? Nikoliv. Michal Kvasnica v dresu Portlandu Winterhawks. Foto: winterhawks.com
Co mimohokejový život za "velkou louží"?
Byla to velká zkušenost. Byl jsem sám, daleko od domova, bydlel jsem v náhradní rodině, která se o mě perfektně starala. Musel jsem si zařizovat vše sám v jiném jazyce, což nebylo vůbec lehké. V tomto směru hodnotím rok v Americe jako dobrou školu.
Domluvil ses na pokračování spolupráce s Oceláři. Byla to jediná možnost?
S Třincem mám stále platnou smlouvu, která se jen na rok přerušila. V kontraktu bylo uvedeno, že budu uvolněn pouze do zámořské juniorky, nikde jinde jsem nemohl a ani nechtěl. Velkou motivací pro návrat do Třince byl fakt, že letos se MS dvacítek koná u nás. Myslím si, že pokud budu trenérům na očích, je šance na nominaci větší. Dalším důvodem k návratu bylo to, že potřebuji daleko větší herní vytížení. Přesvědčil mě i zájem třineckého vedení. V minulosti vždy platilo, že na čem jsme se dohodli, to platilo.
V aktuálním týdnu jsi na čtyřzápasovém tripu české dvacítky ve Finsku. Byl čas si promluvit o tvé pozici v Třinci s koučem Varaďou?
S panem Varaďou se už předem bavil můj agent, ale samozřejmě jsme to probírali i osobně. Měl bych začínat v Třinci a po měsíci se uvidí, jak na tom budu. Bude záležet jen na mé hře, jestli získám místo v extralize nebo půjdu do Frýdku. Šanci ale dostanu, za což jsem vděčný.
Jak vypadala tvoje letní příprava?
Od dubna jsem v Česku, proto moje příprava probíhala tady. Bylo to ale trošku komplikovanější, protože v Portlandu během play off jsem utrpěl lehčí otřes mozku, což znamenalo měsíc a půl pauzy. Potom jsem začal trénovat spolu s mým kondičním trenérem Pavlem Horylem. Musím říct, že letos jsem toho natrénoval opravdu hodně, dávky byly docela intenzivní, protože bylo zapotřebí dohnat to manko po zdravotní pauze. Chci se teď v Třinci ukázat v co nejlepším světle.
Michal Kvasnica během play off 2018, kdy sedmnáctiletý útočník sbíral cenné zkušenosti v ocelářském áčku. Foto: Lukáš Filipec.
