Dějištěm letošního ročníku mistrovství světa hráčů do osmnácti let je městečko Grand Forks v Severní Dakotě a jeho hokejové arény, Ralph Engelstad Arena a ICON Sports Centre. Jak se vám líbí?
Miloš: Je to tu super, mně osobně se tu líbí. Haly jsou pěkné a mně se v nich dobře hraje.
Jakub: Mně vyhovuje ta větší hala. Má větší plochu a já jsem radši, když se víc bruslí.
V juniorce jste patřili mezi opory týmu. Očekávali jste, že se probojujete do konečné nominace na mistrovství?
Miloš: Byl jsem tuto sezónu asi na všech kempech osmnáctky, takže jsem doufal, že bych se mohl dostat do konečné nominace.
Jakub: I já byl na srazu, pak jsem ale něco vynechal kvůli zranění. Doufal jsem, že mě vezmou. Oba dva jsme v klubu podávali dobré výkony a snažili se sem dostat.
V Grand Forks jste zatím odehráli čtyři zápasy. Po výhře nad Dánskem přišly porážky s Finskem a Kanadou, v utkání proti českému týmu jste ale znovu slavili vítězství. Jak hodnotíte dosavadní účinkování na turnaji?
Miloš: Zatím hrajeme disciplinovaně. Sice máme sem tam nějaké vyloučení, ale snažíme se hrát týmově a plnit to, co nám říká trenér. Zatím se nám to poměrně dařilo a doufáme, že nám to půjde i dál.
Jak již bylo zmíněno, k poslednímu utkání ve skupině jste nastoupili proti českému týmu. Vnímali jste zápas jinak?
Jakub: Vždycky to bereme trošku prestižněji. Je to taková bratrská válka (usmíval se). Bylo to trošičku o něčem jiném, ale šli jsme do toho jako do každého jiného zápasu, a to s tím, že chceme vyhrát.
A to se vám nakonec také povedlo, byť jste ještě před začátkem poslední dvacetiminutovky prohrávali o dva góly. Co rozhodlo?
Jakub: My jsme před začátkem třetí třetiny věřili, že to otočíme a nakonec se nám to i podařilo. Myslím, že jsme hráli dobrý hokej a zasloužili si vyhrát.
Dres českého týmu na mistrovství světa obléká také váš spoluhráč z Třince, Lukáš Doudera. Všichni tři bydlíte na jednom hotelu. Proběhlo před vzájemným zápasem nějaké popichování?
Jakub: Párkrát u nás byl (smál se). Trochu se pošťuchujeme, ale jen v rámci určitých mezí. Mimo led se pozdravíme, ale během zápasu ho bereme jako soupeře. Potom už jsme ale zase kamarádi.
Vítězství 4:3 vás v tabulce posunulo na třetí místo a ve čtvrtfinále tak vyzvete výběr Tre Kronor. Co od severského soupeře očekáváte?
Miloš: Podle mě budou hrát rychlý hokej a hodně bruslit. Budou se hodně tlačit do branky a je důležité dodržovat, co nám řekne trenér. Nesmíme z nich mít moc velký respekt, a pak můžeme vyhrát.
Na mistrovství světa jste si zatím připsali shodně po dvou bodech za gól a asistenci. Jak hodnotíte své dosavadní výkony?
Miloš: Já osobně jsem se první zápas cítil hrozně. Byl jsem takový nervózní, asi z cesty přes půl světa, ale po tréninku se to zlepšilo a v dalším utkání už jsem se cítil na ledě velmi dobře.
Jakub: Já se právě cítil v prvním utkání líp. Ty dva další zápasy už to bylo horší. Byla tam trošku nervozita, protože jsem nevěděl, co od soupeřů čekat, i když jsme s nimi už hráli. Přece jen je to ale mistrovství a je to trochu jiné.
O Američanech je známo, že holdují zejména sladkým snídaním. Co vy a americká strava?
Miloš: Každý den máme těstoviny, ale už jsme si zvykli (usmíval se). Na snídani máme jak sladké věci, tak smaženici a nějaké párky, takže je to docela dobře nakombinované.
Jak moc vám s místním prostředním pomáhá brankář Matěj Tomek, který chytá za univerzitu Severní Dakoty?
Jakub: Já s ním vyrůstal, dokonce jsme spolu hráli, takže je to takový kamarád. Normálně se s ním bavíme, provází nás po Grand Forks a i kabinou. Pomáhá nám.
FOTO: Karel Málek
