Jak se tvůj návrat do Třince zrodil?
V Pardubicích došlo po sezoně ke změnám trenérů, nakoupili se noví obránci. Klub mi dal následně možnost si hledat angažmá někde jinde a narovinu přiznám, že Třinec byl v tu chvíli mou prioritou.
Proč?
Zažil jsem tady skvělé roky, herní styl týmu mi seděl. Takže jsem měl logicky Třinec na prvním místě, když jsem dostal možnost jednat s jinými kluby.
Spoustu věcí tady u nás znáš, na co se před návratem pod Javorový nejvíce těšíš?
Samozřejmě na kluky v kabině, protože jich pořád hodně znám. A těším se taky na hokej, na fanoušky, na Beskydy… S celou rodinou se zkrátka do Třince moc těšíme.
Asi měsíc zpátky jsi v Třinci byl, dokonce jsi Javorový zdolal. To jsi ale ještě netušil, že budeš brzy hráčem Ocelářů, že?
Přesně tak. My chodíme na Javorový každý rok. Manželka je z Valašského Meziříčí, takže jsme si udělali výlet i do Třince. Tehdy jsem to ještě netušil. Teď jsem za to rád.
Jako hráč Pardubic jsi s Třincem dvakrát prohrál sérii play off v sedmém zápase. Jak se ti proti Ocelářům hrálo?
Viděl jsem, že Oceláři hrají furt ten podobný styl, nic moc se za ty tři roky nezměnilo. Třinec je známý tím, že v základní části hraje trošku jinak než v play off. První dva roky beze mě z toho byly dva tituly, až teď ta šňůra skončila se Spartou. Ale koukal jsem na to a viděl, že se čtvrtfinále klidně mohlo překlopit i na druhou stranu. Oceláři nehráli špatně. Z hokejové stránky se zkrátka na Třinec hodně těším, zažil jsem tady skvělý roky. A to nemluvím jen o sportovním úspěchu, byl jsem tady moc rád i po osobní stránce.
