Vojto, jaké jsou pocity po dvojzápase v Litvínově?
Přijeli jsme do Litvínova vyhrávat a nepovedlo se to ani jednou. Bohužel je to 2:2, musíme se zkonsolidovat, rozebrat si chyby a hlavně hrát v pěti. Hrajeme pořád oslabení a to je špatně.
Jak z malé dvojzápasové krize ven?
Musíme dobře zregenerovat, získat síly na sobotu. Všechno musíme rozebrat, něco bylo dobře, něco špatně. Jedeme od nuly, máme výhodu domácího prostředí, musíme to chytnout za správný konec.
Dá se asi předpokládat těžký zápas, Litvínov je nyní v mírné psychické výhodě...
Těžko říct. Už se to říkalo před zápasy v Litvínově a proháli jsme tady obě utkání. Je to play-off, kde rozhoduje každá maličkost. Musíme jít za jasným cílem - vyhrát čtyři zápasy.
Za stavu 1:0 jsi jel sám na Volkeho, ale netrefil jsi bránu...
Mrzí to hodně, ale už s tím nic neudělám. Kdybych to mohl vrátit, hodil bych to do brány.
Byl to jeden z klíčových momentů zápasu?
Je to možné. Kdybych ho dal, museli bychom se podívat, co by se stalo. Já ho nedal, nemá cenu se v tom hrabat.
Znovu ses trefil v oslabení. Čím to, že se Ocelářům v početní nevýhodě daří?
Hrajeme aktivně a někdy to z toho takhle vyplyne. Je to zásluhou napadání a dobrého bruslení.
Volke poprvé chyboval kvůli tvému napadání. Bylo to cílené?
Jel jsem tam napadat a vystihl jsem směr rozehrávky. Pak už jsem to dal jenom dovnitř, měl jsem prázdnou bránu. Napoprvé jsem to netrefil, naštěstí jsem ještě mohl dorážet.
