Hned sedm Ocelářů bylo ve čtvrtek k vidění na ledě porubského zimního stadionu! Miloš Roman, Patrik Hrehorčák a Patrik Koch na straně Slovenska. Daniel Kurovský, Michal Kovařčík, Marian Adámek a Tomáš Kundrátek na straně Česka. K tomu Ondřej Kacetl na střídačce a Ondřej Kovařčík odpočívající na tribuně.
„Užil jsem si to moc! Jsem rád, že je nás z Třince v nároďáku víc. Teď to ještě navíc bylo okořeněné, že proti nám stáli tři naši spoluhráči. Nic jsme si ale nedarovali! Jsem strašně rád, že jsem dostal šanci zahrát si v Ostravě, což je blízko mého domova. Bydlím v Karviné, takže přijela početná podpora,“ říkal Daniel Kurovský.
Právě rodina karvinského rodáka byla během utkání hodně slyšet. „Klasičtí Hujerovi. Měl jsem na zápas snad 12 lístků, poptával jsem je od kluků, co nejsou odsud a třeba tu nikoho neměli. Přišlo dost lidí, bylo to super,“ smál se Kury.
V závěru utkání, které Češi zvládli hladce 4:0, navíc nebyl daleko od pěstní potyčky. „Něco málo tam bylo. Emoce pracovaly celý zápas. Bylo to takové vyústění celého zápasu. Slováci hráli docela agresivně, chodili po nás. Škoda, že jsem spadnul. Kdybych udržel balanc, možná bych se pustil i do něčeho většího,“ usmál se třineckými fanoušky oblíbený borec s číslem 43 na zádech.
Šance zahrát si za národní tým si váží. „Je to rychlé, všechno ve velkém tempu. Užívám si každý den tady. Snad se probojuju dál a budu součástí týmu co nejdéle.“
Směrem k mistrovství světa, které se letos koná v Dánsku a Švédsku, však zatím nekouká. „Beru to tak, že se buď trenérům zalíbím nebo ne. Není to v mé moci. Na mě je pracovat, makat, nechat tady všechno. Udělat maximum. Snažím se nijak daleko nedívat, na mistrovství světa teď opravdu nemyslím. Tady jde člověk týden po týdnu. Momentální cíl je udržet se v nominaci i pro České hry v Brně,“ uzavírá Dan Kurovský.
