Začněme ale od začátku. Ve třetí minutě Oceláři prohrávali 0:2, proč?
Nezačali jsme dobře, to všichni dobře víme. V prvních minutách jsme dostali dva góly, navíc ještě jedno vyloučení a chvíli, nějakých deset minut, jsme se z toho dostávali. První třetina, přestože jsme nakonec dali kontaktní gól, zkrátka z naší strany nebyla dobrá. O pauze jsme si k tomu něco řekli, vyšly nám přesilovky a začali jsme zápas otáčet.
Oba góly v přesilovce dal Miloš Roman z předbrankového prostoru, jindy přitom přesilovku zakončujete střelami z křídel. Co dnes bylo jinak?
Je to o tom, jak hraje soupeř, co vám dovolí. Vítkovice nám to dnes otevíraly na prostředku, takže jsme museli střílet odtamtud.
Co se změnilo po přestávce, že od druhé třetiny začali Oceláři více střílet a být celkově na ledě aktivnější?
To nebylo o střelbě, to bylo o naší intenzitě, která se zpočátku nevyrovnala soupeři. Vítkovice do zápasu vlétly daleko lépe než my důrazem, emocemi i chtíčem. To jsme museli mezi sebou napravit, zlepšit to. Poslední zápasy před repre pauzou jsou hodně o hlavě, někdo už se může vidět v relax zóně v hotelu, musíme ty hlavy nastavit a já jsem moc rád, že se nám to povedlo.
Vítězný gól na 3:2 patří tobě, puk jsi našel pod betonem brankáře. Vítkovice braly trenérskou výzvu a neuspěly, jak bys sporný moment popsal?
Já na něm nic sporného neviděl. Puk byl částečně pod betonem gólmana, ale z půlky šel vidět, tak jsem do něj plácl. Hrál jsem přímo puk, nepíchal jsem naslepo do betonu brankáře. Za mě regulérní branka.
Nejprve ji pořadatelé připsali tobě, pak Danielu Voženílkovi a nakonec zase tobě. Kdo by měl být autorem?
Já jsem si myslel, že ho dal Vožuch… Ale to je jedno, důležité je, že máme tři body a můžeme si teď v reprezentační přestávce odpočinout s čistou hlavou.
