Gratuluji ke skvělému začátku, plánovali jste takhle zaskočit nerozehrané Pardubice?
To je dvousečné. Kdybychom prohráli, bude se říkat, že oni byli odpočatí a my unavení. Určitě jsme chtěli začít aktivně a trošku doufali, že si budou myslet, že jsme unavení a postavíme to veprostřed. Nevím, jestli jsme je zaskočili, nebo ne. Ale dali jsme první gól, ten nás uklidnil a od toho jsme se odrazili.
Jak jste se vůbec po dlouhé sobotě a krátkém odpočinku stihli dát dohromady?
V sobotu to bylo naprosto neuvěřitelné. Když jsme dali gól v prodloužení, energii jsme měli tak na dvě vteřiny slavení, a to bylo celé. Další dva dny byly o tom co nejvíce spát, dobře se najíst. Sem jsme jeli vlakem, to je pohodlnější. Jsme na konci sezony, zbývá maximálně šest zápasů a s tím v hlavě celou sezonu pracuje. Spoustu věcí si rok odříkáte kvůli těmhle situacím, aby když nastanou, měli jste to v hlavě srovnané a dokázali je ustát.
Takže cesta domů autobusem veselá nebyla?
My byli rádi, že jsme rádi. Jen jsme doplňovali tekutiny. Já osobně jen ležel a ani nedokázal spát. Bylo to tak vypjaté a já byl tak vyčerpaný, že jsem spal až doma. Snažil jsem se dát jen nohy nahoru a co nejvíc odpočívat.
Telefon jsi ale musel mít zahlcený, vstřebávala se taková výhra o to lépe?
Byl to skvělý zážitek. Nejen pro nás, ale pro všechny lidi, co tam byli. I pro naše rodiny a blízké. Bylo to fajn, ale my si říkáme, že slavíme do půlnoci a druhý den jdeme pracovat. Nic není u konce. Jsme rádi, že jsme urvali jeden zápas, ale pořád to nic neznamená. Teď se budeme soustředit na to, abychom ve středu hráli ještě líp než dnes.
Zaskočily vás dnes něčím Pardubice?
Soustředili jsme se hodně na to, co my chceme dělat. Že bychom byli něčím zaskočení? On nebyl moc čas soupeře sledovat na videu. Před čtvrtfinále máte deset dní, každý den se díváte na video a něco studuje. Teď to byla strašná rychlovka. Já byl na ledě v prodloužení a pak až dnes ráno tady na rozbruslení. S jednotlivými týmy jsme ale v základní části hráli čtyřikrát, myslím že víme, co od sebe navzájem čekat.
V zápase byly první konflikty, pošťuchování. Přenese se to i do středy?
Takhle to je v každé sérii. Každý tým má někoho, kdo tohle vysloveně vyhledává a jeho týmu to něco přináší. Někdy pozitivního, někdy negativního. Takové je play off a mně to dnes upřímně přišlo ještě v klidu.
Jak moc vám pomohla nedisciplinovanost Dynama, které si fauly na konci de facto zkrátilo zápas?
Určitě nám to hodně pomohlo, to je jasné. Vedení 2:1 nikdy není úplně ideální, nemusíme si nic nalhávat. Hrát pak osm minut z posledních dvanácti přesilovku bylo pro nás velkým plusem.
Byly ty přesilovky, při které bylo nejdůležitější tahat čas?
První čtyřminutová asi ne, tam jsme ještě chtěli něco vymyslet, možná dát rozdílový gól. Ale trošku jsme se tam motali, možná jsme to mohli hrát jinak. V závěru už jsme tam měli dva beky, chtěli držet puk v útočném pásmu a tahat čas.
Nejtěžší chvíle přicházely možná ve druhé polovině prostředí části, Pardubice snížily na 1:2, měly tlak. Nebyli Oceláři v tu chvíli moc pasivní?
Nemyslím si, že byla pasivní. Ale dělali jsme hodně chyb, to dospělo v jejich přesilovku. Dali gól, my ztráceli puky kolem útočné modré čáry a ve středním pásmu. To jim trošku nalilo krve do žil a je to jedna z věcí, která se dnes nevedla a které se musíme další zápas vyvarovat.
Jak moc je pro vás důležité dostat se pod kůži Lukáši Sedlákovi?
Upřímně? My na tohle nehrajeme. Chodíme na led a je nám jedno, kdo tam je. Není to tak, že bychom si říkali, že se mu musíme dostat pod kůži. Máme jiné plány pro sérii a těch se držíme, nebyli jsme nikdy známí nějakýma zbytečnýma věcma. Samozřejmě, když je skrumáž před bránou, beci tam musí, protože je to jejich práce. Kácu si musíme uhlídat, nic navíc tam ale nebylo.
Ale je dobře, když není ve své kůži, že?
Ono to pak záleží hráč od hráči, jak mu emoce pomáhají. Někoho to vykolejí, někomu to pomůže. Já ho neznám, abych věděl, co je pro něj lepší. Jsou to věci, které jdou mimo nás. Soustředíme se na to, co děláme my. Chceme být v klidu a hrát.
